Jsou i vážnější konflikty

než jen mezi ČSSD a ODS

píše Dušan Neuman

Den poté, co izraelská armáda (IDF) utrpěla zatím největší ztráty v 16 dní trvajícím konfliktu s teroristickou organizací Hezbolláh, odmítla izraelská vláda naléhání velení IDF rozšířit vojenské operaci na celé území jižního Libanonu a proti otevření druhé fronty na syrských hranicích, kudy denně přicházejí Hezbolláhu dodávky zbraní a munice z Iránu. Evidentně zaskočení generálové obviňují Olmertovu vládu, že hraje do rukou nepřítele, když uměle zpomaluje postup jednotek IDF a udržuje nízké početní stavy útočících jednotek. Podle jejich názoru by vojenská rozhodnutí vlády měla zůstat tajná, aby na ně Hezbolláh nemohl okamžitě reagovat. Vláda jen nerozhodně povolila aktivaci tří rezervních divizí "bude-li to potřeba."

Předmětem kritiky jsou i velitelé ofensivy v jižním Libanonu, kteří údajně nemají dost zkušeností s bojem proti Hezbolláhu. V Izraeli se stále více ozývají hlasy, aby do čela byl ze zálohy povolán generál Gaby Aškenazy, bývalý velitel severního okruhu, který má s Hezbolláhem a jeho taktikou dlouholeté zkušenosti.

Izraelská vojenská kampaň zahájená 12. července, začala v centrálním sektoru jižního Libanonu obsazením vesnic Maroun er Ras a Bin Džubail včetně pěti satelitních osad. Ve středu překvapily zreorganizované skupiny Hezbolláhu nenadálým protiútokem, který si vyžádal 9 životů izraelských vojáků. Vyhodnocení akce ukázalo, že početně slabé jednotky IDF neobsadily 20000 Bin Džubeil a nechaly otevřený severní přístup do města. Průzkum Hezbolláhu tuto mezeru odhalil a velení usoudilo, že IDF nemá dostatečnou sílu na postup k řece Litani a stáhlo odtud z vybudované obranné linie nazpět do městečka asi 500 mužů vyzbrojených minomety a protitankovými raketami Sagger. Boje probíhaly celou středu.
V noci 26. července zaútočilo levé křídlo IDF ve směru pahorku s vesnicí Khiam po přístupových cestách k velké drúzské vesnici Hatzbaya na dohled syrských baterií na hoře Hermon. Už v pondělí Syrie varovala Izrael, že nepřipustí, aby se izraelské dělostřelectvo přiblížilo na dostřel Damašku. Zatím však syřané otevřeně vojensky nereagovali. Největším ziskem této operace bylo získání kontroly nad prameny vody Wazani, v rozdělené vesnici Ghažar. Je více než pravděpodobné, že tuto oblast zahrne Izrael do 2kilometrového nárazníkového pásu, který chce poděl izraelsko-libanonské hranice vytvořit, a který by měl později být pod kontrolou mezinárodních jednotek. Tento, poměrně úzký koridor nezabrání útokům dělostřeleckých raket, Fajr-3 a Zelzal, ale zastaví ostřelování minomety a a protitankovými zbraněmi, které jsou velice mobilní a těžko v terénu odhalitelné.

Ve vojenské hantýrce se tomu říká "Fogs of the War", (v mém volném překladu "mlhy nad bojištěm"), které provázejí vojenská tažení od nepaměti. Jsou to někdy těžko vysvětlitelné omyly a chyby v plánování a provedení vojenské operace, které vedou k nepředvídaným ztrátám. Zastřelení jednoho z nejúspěšnějšíh jižanských generálů, Stonewalla Jacksona vlastní hlídkou je příkladem kdy osud jednotlivce rozhodoval o výsledku kampaně. Bombardování vlastních invazních jednotek v Normandii, které byly vysazeny jinam než bylo vyznačeno na plánech navigátorů bombardérů, invazi nezastavilo, ale stálo život několik stovek spojeneckých vojáků. K "mlhám nad bojištěm" lze počítat i bombardování Prahy v únoru 1945.
Podle všeho zaúřadoval tento neblahý fenomen i v úterý, kdy izraelské letadlo zničilo instalaci pozorovatelnu jednotek OSN Unifil. Při útoku zahynuli 4 pozorovatelé. Izraelská vláda vujádřila hluboké politování a zahájila vyšetřování tragického incidentu, jež stále probíhá a v době probíhajících bojů, se všemi zmatky, které je vždy a nevyhnutelně provázejí, to bude trvat nějakou dobu než se skutečné příčiny selhání a zavinění odhalí. Nikdo však nemůže předpokládat, že by velení IDF seděl magor, který by dal povel k vědomému zničení postu OSN. Jediný, kdo tím mohl něco získat je Hezbolláh. Obvinění Kofiho Anana, že Izraelci zaútočili na post úmyslně bylo úletem, který už dnes neopakuje. I komisař Jan Engeland musel přiznat, že teroristé Hezbolláhu využívali instalací OSN a budovali své pozice prakticky v jejich stínu. Zatím je známo z telefonických hovorů oněch 4 nešťastníků, že IDF útočili na cíle Hezbolláhu v perimetru 150 metrů od pozorovatelny.
Jeden z pozorovatelů byl Číňan, což překvapilo samotné Izraelce. Je totiž známo, že četné mise OSN jsou využívany jako centra špionážní činnosti, zejména na bojištích, kde jde především o hodnocení účinnosti a nasazení různých vojenských prostředků. Incident velmi připomíná podobnou příhodu z roku 1998 kdy americká raketa zasáhla čínskou ambasádu v Bělehradě. Jak se později ukázalo, měli Číňané v budově naistalováno sofistikované vojenské elektronické centrum, které sledovalo pohyb, koordinaci a řízení amerických letadel, kžižujících raket a dálkově naváděných bomb. A jedna z těch křižujících raket, která měla na podobné vyhledávající zařízení senzory, zkrátka našla cíl.

Incident však ukázal na několik věcí:
Zaprvé, že celá mise UNFIL je k ničemu, když v jejím perimetru mohl Hezbolláh beztrestně a pod dohledem OSN budovat bunkry a palebné pozice. Úkolem UNFIL bylo přece dohlédnout, aby po stažení IDF před šesti lety, byli militantní organizace v jižním Libanonu odzbrojeny. Je zajímavé, že z 2000 pozorovatelů OSN by si toho nikdo nevšimnul, anebo jejich zprávám nikdo v sídle OSN v New Yorku nevěnoval, ať už z lenosti či záměrně, patřičnou pozornost?

Zadruhé,znovu se prokázalo, že obdivovaná izraelská rozvědka není zdaleka tak dokonalá jak má svět zato, že i v přesném stroji IDF to může značně zaskřípat a že navzdory mazaným bombám a přesné munici se bohové války nepřestávají škodolibě šklebit .
Rychlému postupu ve východním sektoru brání poměrně husté, etnicky smíšené osídlení drúzských, šíítských, sunnitských a křesťanských osad. Zatímco Drúzové své vesnice nikdy Hezbolláhu neotevřeli, křesťané, nejistí si izraelskou ochranou, šíítské bojovníky do osad pustili. Hezbollách se naučil dokonale využívat těchto vsí jako štítů neboť jeho místní velitelé jsou si dobře vědomi přísnách direktiv IDF neútočit na drúzské a křesťanské osady.
Teprve postupující jednotky odhalily rozměry válečných příprav Hezbolláhu. Jižní Libanon byl rozdělen do 176 operačních prostorů kontrolovaných ze 40 navzájem komunikačně propojených velitelských bunkrů. Izraelci, zvyklí bojovat v městském prostředí byli nejdříve překvapeni systémem léček a krátkých výpadů z porostů a roklin. Na otázku proč v tomto prostředí nepoužily síly IDF daleko účinnější prostředky, odpověděl jeden z velitelů " jsme armáda civilistů, učitelů, inženýrů, mechaniků a taktika spálené země, která by zde velmi účinně fungovala, nám jaksi není vlastní."

Světová media soustavně hovoří o plošném bombardování a ničení obytných domů v Bejrútu, televizní obrazovky ukazují vysoké sloupy hustého černého kouře, ale málkodo si srovná účinnost shozených bomb s mocností výsledných ecplosí. Například v úterý večer, vypálil izraelský bitevní 20 raket na stavbu v jižním Bejrútu. Po prvotních záblescích došlo k mohutnému výbuchu, který srovnal se zemí okolí cíle. Stometrový, z dálky viditelný, sloup kouře nezpůsobily izraelské rakety, ale výbuch podzemního skladiště raketometné munice, raket a zbraní ukrytích v síti tunelů pod obytnými domy v čtvrti kontrolované a osídlené rodinami příslušníků Hezbolláhu. Media živě popsala hlavně ztráty potravin a vody také ukrytých v podzemí a svět si zase poplakal nad nevinnými obětmi. K podobnému útoku došlo v Tyru. Na Yahoo je o tom reportáž Kevina Sitese. Raketa z letadla složila, prázdný 7patrový dům, v němž byla údejně kancelář předáka Hezbolláhu. Kevin dojemně popisuje utrpení zraněných z vedlejšího domu aniž by se zeptal, co vedlo k explozi jež zničila i domy v okolí. Raket z F-16 nebo sklad kaťuší ve sklepě? Zranění dětí hrozná a na televizních obrazovkách budí silné emoce. Nikdo ale nezmíní, že IDF několikrát varoval obyvetel čtvrti Tyru, z níž Hezbolláha řídil odpalování raket na Haifu, aby místo opustili.

Izraelské ztráty se jaksi vedou jen v patrnosti. Na životech nejsou veliké, neboť Izraelci si za 6 let raketových útoků vybudovali systém krytů a v napadaných oblastech zorganizovali fungující civilní obranu. Přesto v krytech, kde je sotva místo pro matraci na člověka, docházejí léky, potraviny i voda. Podle vládních odhadů hrozí 85.000 soukromých podniků likvidace. V severním Izraeli byla vypálena většina divoké vegetace a zničena přes půl milionů pracně vypěstovaných stromů.
Kdyby Izrael požil taktiku spálené země a na úbočí roklin, v nichž se v tunelech a bunkrech skrývají komanda Hezbolláhu, položil několik řad napalmu, došlol by v dolině k ohnivému víru (jako kdysi v Drážďanech), který by spotřeboval veškerý kyslík a v údolí by nezůstalo živáčka. Jenže na tak tvrdé metody válčení jsou Izraelci příliš humánní. Skutečně jim nejde o vyvraždění a anexi jižního Libanonu.

Z druhé strany se ovšem neopomněl ozvat alkajďácký zástupce proroka al-Zawahirí: " Muslimové kdekoliv na světě, svolávám vás do boje, byste se stali mučedníky ve válce s křižáky a Sionisty. Džihád nepřestane dokud Islám nezvítězí od Španělska po Irák. Budeme útočit všude."
Velení Hezbolláhu však nepočítalo s tak razantní reakcí Izraele a mnohé bunkry a skladiště nebyly ještě dostavěny. Právě ty se staly terčem během postupu IDF do východního sektoru, stejně jako skupiny Hezbolláhu rozmísťující podél silnic nálože a miny, zatímco se konvoje uprchlíků snažily dostat z ostřelovaného pásma. Proto, podle kuvajtského tisku Al-Syiassah, požádal v Damašku Hassan Nasrallah, iránského styčného důstojníka o povolení začít ostřelovat oblast mezi Tel Avivem a Netanya dělostřeleckými raketami Zelzal. Konferenci byl údajně přítomen i syrský prezident Assád.

Současné boje v jižním Libanonu jsou jen zástupným jevištěm na němž testuje Irán svou sílu proti nerozhodnosti Západu, hlavně Evropy. Mohsen Rezai, jeden z oficiálních politruků iránských elitních gard to objasnil v interview pro teheránskou televizi. "Izrael a Amerika chtějí v Libanonu NATO. To by ale byla čirá okupace, neboť NATO není OSN. Je to útočná armáda jejímž úkolem je dobývat. Nyní čelí Syrii (sic) a má problémy s Čínou a islámským světem. Může NATO odzbrojit Hezbollách? Kdo by se odvážil. Dnešní Libanon je v rukou Hezbolláh. Jeho bezpečnost, dokonce bezpečnost uliček a alejí, hranic a moře, je v rukou Hezbolláh. A až Hezbolláh dojde trpělivost, nastane chaos v Tel Avivu, neboť zaútočí na nukleární a chemické arzenály umístěné mezi Haifou a Tel Avivem a neočekávané se může přihodit. Doposud Hezbolláh demonstroval jen chlapství, odhodlání, zdrženlivost a humanitu, ale Hezbolláh má trumfy v rukávě.
"Postupujeme pomalu, neboť to nejhorší, co může velitele potkat, je oznámit rodičům, že jejich syn se už nevrátí, změní to jejich život navždy" tomu se snažím za každou cenu vyhnout, řekl velitel izraelské jednotky po vyčerpávajícím boji v Bin Džebuil. Jaký to rozdíl mezi vzýváním mučednictví. Matky mučedníky neoplakávají jen rodí další.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře