Topolánek "už zase" sestavuje vládu

Bytí a nebytí českých vlád, tentokrát podle české Ústavy

V souvislosti s demisí Paroubkovy vlády a se jmenováním Miroslava Topolánka premiérem se objevila řada názorů vytýkajících prezidentu republiky Václavu Klausovi jeho dosavadní postup. Jejich společnou klíčovou chybou je vytrhávání jednotlivých ustanovení Ústavy České republiky z kontextu. Proto by nemělo smysl polemizovat s nimi s každým zvlášť, lépe bude vysvětlit ta ustanovení Ústavy, která se bytí a nebytí českých vlád týkají, a to v jejich celku.

V článcích 62 písm. a/, 68, 73, 74 a 75 Ústavy je zmíněno celkem třináct různých úkonů prezidenta republiky:

Jmenování:       — předsedy vlády  — člena vlády  — vlády
Demise:            — předsedy vlády  — člena vlády  — vlády
Přijetí demise:  — předsedy vlády  — člena vlády  — vlády
Odvolání:          — předsedy vlády  — člena vlády  — vlády
Pověření:- demisionované či odvolané vlády dočasným vládnutím


Z článku 2 odst. 3 a 4 Ústavy plyne, že zatímco pro občany platí, že si mohou dělat, co se jim zlíbí, s výjimkou věcí, které jim zákon — či ústava, pochopitelně — výslovně zakazuje, pro státní orgány platí pravý opak: Smějí dělat jen to, co jim ústava či zákon výslovně dovoluje (či dokonce přikazuje). I prezident republiky smí či je povinen dělat jen to, co mu právní řád Republiky dovoluje či ukládá. Shora vyjmenovaných třináct úkonů je vesměs obecně v jeho kompetenci. Pojďme si nyní rozebrat všech třináct situací jednu po druhé a zkoumejme, zda Ústava jejich výkon nějak limituje, zda prezidentu republiky říká, kdy tu či onu pravomoc použít musí či naopak nesmí. Ve všech ostatních případech ji použít může — to plyne z článku 62 písm. a/.

Jmenování předsedy vlády:

Pravomoc prezidenta republiky jmenovat předsedu vlády obecně vyplývá z článku 62 písm. a/ a podrobně je rozvedena v článku 68 odst. 2. Protože Ústava automaticky předpokládá, že Česká republika má mít vždy právě jen jednu vládu a nikoli vládu žádnou či vlády dvě, a totéž platí pro předsedu vlády, smí prezident republiky jmenovat předsedu vlády jen v situaci, kdy předseda vlády podal demisi či byl odvolán, nebo když podala demisi či byla odvolána celá jeho vláda. A nejenže smí, ale současně je i povinen premiéra jmenovat. Jmenovat smí kohokoli, vázán je jen politickými ohledy.

Jmenování člena vlády:

Stejně jako jeho pravomoc jmenovat předsedu vlády vyplývá i pravomoc prezidenta jmenovat ostatní členy vlády obecně z článku 62 písm. a/ a podrobně je rozvedena v článku 68 odst. 2, resp. 5. Protože hlavní postavou vlády je její předseda a především proto, že to vyžaduje Ústava, jmenuje prezident ostatní členy na návrh předsedy vlády. Prezident není povinen jmenovat každého, koho mu předseda vlády navrhne, není jeho návrhem vázán, nesmí však jmenovat nikoho, koho mu předseda vlády nenavrhl. Jinými slovy, jmenování každého jednoho člena vlády má podle Ústavy být výsledkem dohody prezidenta a předsedy vlády. Platí to jak pro jmenování vlády jako celku (čl. 68 odst. 2), tak pro dílčí obměnu jejích členů (čl. 68 odst. 5).

Jmenování vlády:

Pravomoc prezidenta republiky jmenovat vládu obecně vyplývá z článku 62 písm. a/ a podrobně je rozvedena v článku 68 odst. 2 až 4. Opět platí, že prezident republiky smí a současně musí jmenovat vládu jen v situaci, kdy stará vláda podala demisi či byla odvolána.

Vládu tvoří předseda a její ostatní členové — místopředsedové a ministři (čl. 67) Prezident tedy nejdříve jmenuje předsedu a na jeho návrh ostatní členy vlády, přesně tak, jak mu to předepisuje článek 68 odst. 2. Předseda vlády není vázán žádnou lhůtou, do kdy má členy vlády navrhnout, je však v zájmu státu i předsedy vlády samotného, aby tak učinil co nejdříve — dokud nemá vládu jako celek, nemůže vládnout, protože vláda je kolegiální orgán a rozhoduje ve sboru — to plyne z článků 76 a 77 Ústavy.

Jmenováním předsedy a následně ostatních členů vlády je tedy jmenována vláda jako celek, proces jmenování vlády tímto končí. Tato nově jmenovaná vláda — a zde opouštíme druhý odstavec článku 68 a začínáme postupovat podle odstavce třetího — má 30 dní na to, aby předstoupila před Poslaneckou sněmovnu a požádala ji o vyslovení důvěry. Získá-li ji, máme plnokrevnou vládu. Nezíská-li ji, končí tím „první pokus", vláda je povinna podat demisi (čl. 73 odst. 2) a následuje „druhý pokus".

Pro druhý pokus (již jsme v čl. 68 odst. 4) platí totéž, co pro první: Prezident opět jmenuje předsedu vlády, na jeho návrh ostatní členy vlády, a takto vzniklá vláda do 30 dnů předstoupí před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry. Nezíská-li důvěru, druhý pokus tím končí, vláda podává demisi a následuje „třetí pokus".

Třetí pokus se od ostatních liší tím, že prezident je povinen jmenovat předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny — je to logické, protože to byla Poslanecká sněmovna, kdo se nebyl schopen již dvakrát shodnout na složení vlády. Nezíská-li si důvěru Sněmovny ani vláda jmenovaná na základě návrhu jejího předsedy, má prezident republiky dvě možnosti: Buď zahájit další kolo „tří pokusů", nebo rozpustit Sněmovnu a vypsat nové volby (čl. 35 odst. 1 písm. a/, čl. 62 písm. c/, čl. 63 odst. 1 písm. f/ Ústavy).

Dodejme, že všechny tyto procedury platí při každém jmenování nové vlády, vždy, když vláda podá demisi nebo je odvolána, nikoli jen po volbách, či přesněji, po ustavující schůzi Sněmovny.

Demise předsedy vlády a její přijetí:

Předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta republiky, to plyne z prvé věty článku 73 odst. 1 Ústavy. Může tak učinit kdykoli, v tom jej Ústava neomezuje. Pravomoc prezidenta demisi přijmout obecně vyplývá z článku 62 písm. a/ Ústavy, a protože není nikde limitována, prezident demisi předsedy vlády přijmout smí, ale nemusí. Přijetím demise prezidentem přestává být předseda vlády předsedou vlády.

Demise člena vlády a její přijetí:

Z druhé věty článku 73 odst. 1 plyne, že člen vlády podává demisi prostřednictvím předsedy vlády. Podat ji může kdykoli. Jen na předsedovi vlády záleží, zda a kdy demisi člena své vlády prezidentu republiky postoupí. Pravomoc prezidenta demisi člena vlády přijmout opět vyplývá z článku 62 písm. a/, je však limitována shora zmíněným ustanovením druhé věty článku 73 odst. 1 — prezident smí — ale nemusí — přijmout jen takovou demisi člena vlády, kterou mu postoupil předseda vlády.

Demise vlády a její přijetí:

Vláda je povinna podat demisi ve třech případech vyjmenovaných v článku 73 odst. 2: Jestliže Poslanecká sněmovna zamítla žádost vlády o vyslovení důvěry, jestliže jí vyslovila nedůvěru nebo jestliže skončila ustavující schůze Poslanecké sněmovny.

Každá vláda může kdykoli požádat Sněmovnu o vyslovení důvěry (čl. 71). O důvěru požádat musí, žádá-li o zkrácené projednání zákona podle článku 44 odst. 3 Ústavy a o důvěru musí požádat každá nově jmenovaná vláda (čl. 68 odst. 3). Pokud Sněmovna její žádost zamítne, je vláda povinna podat demisi.

Sněmovna může vládě kdykoli vyslovit nedůvěru (čl. 72 Ústavy). Učiní-li tak, je vláda povinna podat demisi.

Konečně je vláda povinna podat demisi vždy po ustavující schůzi Poslanecké sněmovny. To je zcela klíčové ustanovení zajišťující výměnu vlád vůbec — vláda totiž není jmenována na dobu určitou, nemá žádné volební období, je svázána se „svou" Sněmovnou, která jí dala důvěru. A musím zdůraznit, že výměnu vlády Ústava nepředpokládá po volbách, nesvazuje ji s volbami do Sněmovny, ale svazuje ji až s ukončením ustavující schůze Sněmovny. Teprve skončením ustavující schůze, ustavením všech sněmovních orgánů, je dokončen proces „výměny" Sněmoven a může teprve začít proces „výměny" vlád. Je to logické: Ustavující schůze nemůže skončit dřív, než se podaří zvolit předsedu Sněmovny (§ 25, resp. § 28 zákona. č. 90/1995 Sb., zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny), a právě předseda Sněmovny „má" již výše zmíněný „třetí pokus" jmenování premiéra.

Ve všech třech právě uvedených případech vyjmenovaných v článku 73 odst. 2 je prezident republiky podle článku 73 odst. 3 povinen demisi vlády přijmout. Ze třetího odstavce článku 73 také vyplývá, že vláda může (tedy nemusí) podat demisi i kdykoli jindy. V takovém případě však i prezident demisi vlády přijmout může, ale nemusí.

Odvolání předsedy vlády:

Pravomoc prezidenta republiky odvolat předsedu vlády obecně vyplývá z článku 62 písm. a/. Protože Ústava tuto jeho pravomoc nijak nelimituje ani ji neváže na splnění nějaké podmínky — článek 62 obecně vyjmenovávající prezidentovy pravomoci je jediný, kde je zmíněna — smí prezident republiky odvolat předsedu vlády kdykoli. Ano, i pro mne to byl šok, když jsem si to poprvé uvědomil. Má to však svoji vnitřní logiku, ke které se ještě vrátím.

Odvolání člena vlády:

Naopak při odvolání člena vlády je prezident republiky vázán návrhem premiéra. To plyne z článku 74 Ústavy. Může jej však odvolat i z vlastní iniciativy — to zase plyne z obecného ustanovení písmene a/ článku 62, limitovaného právě a jenom článkem 74, který říká, ve kterém případě nejde o prezidentovo právo, ale o povinnost.

Odvolání vlády:

A konečně je tu pravomoc prezidenta vládu odvolat. Asi už nepřekvapí, že to smí udělat opět vždy, protože článek 75 mu pouze říká, kdy vládu odvolat nejen smí, ale i musí: Prezident je povinen odvolat vládu vždy, jestliže vláda byla povinna podat demisi a přesto ji nepodala — kdy je vláda povinna podat demisi jsme si řekli o několik odstavců výše. Pravomoc prezidenta odvolat vládu se obecně opět opírá o článek 62 písm. a/ Ústavy.

Pověření demisionované či odvolané vlády vládnutím:

Zbývá rozebrat ještě pravomoc prezidenta republiky podle článku 62 písm. d/ Ústavy pověřit vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, aby vykonávala funkce vlády prozatímně až do jmenování nové vlády. Ta pak funguje dál, jakoby byla vládou, logicky však již nemůže podat demisi, ani nemůže Sněmovnu požádat o důvěru a nemůže jí ani být Sněmovnou vyslovena nedůvěra.

Prezident není povinen tuto pravomoc využít — bude záležet na okolnostech a na tom, jak dlouhou dobu mezi jmenováním premiéra a ostatních členů nové vlády bude předpokládat: Bude-li to několik minut, nebude mít smysl pověřovat odcházející vládu prozatímním výkonem funkcí vlády. Bude-li na místě předpoklad, že půjde o dny či dokonce týdny, pak takové pověření smysl mít samozřejmě bude. Dodejme, že takto pověřena smí být jen odcházející vláda.

*

Zkusme to celé trochu zobecnit. Základní principy jsou dobře patrné:

1) Platí zrcadlovost postupů jmenování a odejití předsedy vlády, vlády a člena vlády.
2) Prezident nemůže vládnout sám, bez vlády. Vládu potřebuje.
3) Předsedu vlády jmenuje a odvolává prezident podle svého uvážení, je limitován jen politickými, nikoli právními ohledy.
4) Vláda je společné dílo prezidenta a jím vybraného předsedy vlády: Prezident může jmenovat jen toho, koho mu navrhne předseda vlády, ale nemusí. Přestane-li prezident či předseda vlády souhlasit, aby někdo byl dále členem vlády, pak tento člen ve vládě končí — prezident může odvolat člena vlády, aniž by k tomu potřeboval souhlas předsedy vlády, a naopak je povinen odvolat každého, koho mu předseda vlády navrhne odvolat.
5) Vláda stojí a padá s důvěrou Sněmovny i vůlí prezidenta: Vláda v určitém složení nevznikne bez prezidenta a nepřežije bez důvěry Sněmovny. Každá vláda, která důvěru Parlamentu ztratí, končí: je povinna podat demisi, a nepodá-li ji, prezident je povinen ji odvolat.

*

Zbývá ještě jeden problém, a to otázka kontinuity vlády: Stojí a padá vláda se svým předsedou? Přijme-li prezident republiky osobní demisi předsedy vlády, padá tím celá vláda? Zemře-li premiér, podlehne-li třeba atentátu, padá tím celá vláda? V rozporu s panujícím míněním odpovídám, že nikoli. Z Ústavy nijak nevyplývá, že by to mělo být obráceně. Ústava je nastavena tak, aby umožnila výměnu premiéra i při zachování vlády — padne-li premiér, má prezident možnost se rozhodnout, zda jej pouze nahradí jinou osobou, nebo zda odvolá i zbytek vlády a jmenuje vládu zcela novou. Kdyby tomu tak nebylo, trvale by hrozilo, že zůstaneme bez vlády: V případě skonu či demise premiéra by vláda přestala de iure existovat, prezident sám vládnout nesmí, a dočasně pověřit vládnutím by neměl koho.

* * *

Prezident republiky má tedy při ustavování a sesazování vlád a jejich členů velmi rozsáhlé pravomoci. To ovšem ještě neznamená, že je musí za každou cenu využívat. Naopak. Smět neznamená muset a často neznamená ani moci. Řada těchto pravomocí, zejména iniciativní odvolání premiéra, člena vlády či vlády, má charakter „červeného tlačítka" či „záchranné brzdy" a jejich použití je na místě jen v nouzi nejvyšší. Od prezidenta republiky se očekává, že bude při využívání těchto svých pravomocí maximálně zdrženlivý a bude do hry vstupovat jen tehdy, kdy je to nepochybně na místě nebo když už není zbytí. Současný prezident Václav Klaus používání svých pravomocí velmi pečlivě zvažuje a není mu v tomto směru co vytýkat.

Podívejme se ještě závěrem krátce na situaci, která nastala po posledních volbách, z hlediska ústavních pravomocí prezidenta republiky.

Kdo dočetl až sem, už si sám odvodil, že prezident republiky Václav Klaus nemohl jmenovat Miroslava Topolánka premiérem hned po volbách. Důvodem bylo, že zde stále existovala stará Paroubkova vláda. Ani odvoláním Paroubkovy a následným jmenováním nějaké Topolánkovy či jiné vlády by nám prezident nepomohl: Jednak by nová vláda neměla koho požádat o důvěru, protože ustavující schůze Sněmovny má zákonem o jednacím řádu pevně daný program a vyslovení důvěry vládě v něm není, jednak by stejně musela podat demisi po skončení ustavující schůze Sněmovny (čl. 73 odst. 2 Ústavy), jednak by tím naprosto zbytečně zneužil ono červené tlačítko a vyvolal by tak mediální hysterii dosud nevídaných rozměrů a destabilizoval by politickou scénu.

Z obdobných důvodů by bylo stejně hloupé přijímat demisi Paroubkovy vlády před skončením ustavující schůze Sněmovny — tedy pokud by ji tehdy Paroubkova vláda skutečně byla podala. To by mělo smysl jen tehdy, existovala-li by shoda na nějaké krátkodobé, několikatýdenní úřednické vládě. Taková shoda neexistovala.

Prezidentu Klausovi se však povedl kousek vskutku mistrovský, když vymyslel způsob, jak odblokovat zablokovanou Sněmovnu zvolením dočasného předsedy. Teprve tím se otevřela cesta k ukončení ustavující schůze, následovanému povinnou demisí Paroubkovy vlády; kdyby Paroubkova vláda demisi nepodala, prezident by ji podle článku 75 Ústavy musel odvolat.

Nyní záleží na předsedovi vlády Miroslavu Topolánkovi, kdy umožní prezidentu republiky jmenovat ostatní členy své budoucí vlády a definitivně tak ukončit účinkování vlády Jiřího Paroubka.

 

poslal sumavak, 31.08.2006, 9:37:00

---

Komentáře

---

RADA pro každý den- NEZAPOMÍNEJTE: Způsob řeči je obrazem ducha! (Seneca)

---

Rada : uvozovky dole = levý ALT+0132, uvozovky nahoře = levý ALT+0147
Rada 2: nechce-li se Vám vypisovat hranaté závorky a uvedené tagy, můžet je "pastnout" či vůbec jen levým tlačítkem myši označit, pustit, znovu levým uchopit a přetáhnout do textu..Nezapomínejte, že se ten zvýrazněný text VŽDY musí ukončit tím druhým tagem !!

---

Nadpis:...prosím vyplňovat !!       zde vložte odkaz :
           
Rada : uvozovky dole = levý ALT+0132, uvozovky nahoře = levý ALT+0147
[xy]       [i]..kurzíva..[/i]       [b]..tučně..[/b]       [b][i]..tučná kurziva..[/i][/b]

Váš e-mail:                       Podpis:

                                                 Nezapomněli jste se podepsat?  pak: