..a sedmý den odpočíval.

Tak jsem si dnes, díky vlastní blbosti, ukousl větší sousto.....

Inverze funguje, hlavně dole v údolí, sluníčko svítilo, ale jen krátce a já měl na odpoledne domluveného pomocníka.

Tož jsem ráno nakrmil, ošetřil koně, vyhnal je ven, vykydal, a z čiré bujnosti zvedl prkna a vyčistil v půlce stáje močůvkové kanály. Fajnová zábava. Ale ono když zamrzne a nevodtejká to, tak je to docela problém.

No a odpoledne jsem se pustil do betonování dvou stání. Na to abych si půjčil míchačku, se mi to nezdálo dost velké. Taky jsem počítal s tím pomocníkem. Tak jsem to dočistil ( von se beton na hnůj moc nechytá...), navezl matroš a na chodbě začal míchat beton. Rúčo, lopata, dvě hromádky a přehazovat. A přidávat kačírek a cement, protože ta mazanina, co jsem dostal koupit, je deklarovaná třeba na pokládání plovoucích podlah, k čemuž má okovaný kůň (eventuálně s vidiovými štefty v podkovách) sakra daleko!.

Udělal jsem první dávku, pomocník nikde, a zjistil jsem, že jsem to hrubě podcenil. Pravda, vybral jsem si k opravě to nejvíc poškozené, to dá rozum, že?

Nebudu to natahovat: pomocník nepřišel vůbec a já čtyři a třičtvrtě hodiny jako debil míchal ručně, lopatou, beton. Vyšlo mi to tak, že kdyby bylo třeba ještě trochu, tak jsem tam musel našlapat ten pytel od cementu.

A přitom jsem si říkal ( vynechám sprostá slova a klení, to by se sem nevešlo) jestli já nejsem nějakej vadnej, že se s tím tak seru a mažu(doslova), a že to neumím trochu odfláknout. No neumím !! Holt nejsem zedník. Na druhé straně mě uklidňuje, že kdyby bouchnul Temelín — jak dneska s pomocí Bóží ( v zastoupení farářem) hlásali ti magoři v Dolním Dvořišti — tak ty betony..., ty tu zůstanou !

A přemýšlel jsem, jestli je dobře nebo špatně, že práci, kterou začnu, neumím odfláknout. Já vím, ona je to skoro jen řečnická otázka.

Dobře je, že je to udělaný pořádně. Ale z vlastní zkušenosti ( už jsem stavěl a upravoval 9 stájí pro koně) vím, že mě to přežije a ten co to bude jednou předělávat bude říkat: " kterej debil ?!?!? vždyť to nejde urazit, nejde to uříznout rozbruskou, bagr se sem nevejde...na novou vrstvu to tu není dost vysoké...".... a já si nedám pokoj a neošidím to.

Špatně na tom je, že tu práci neošidím a neošidím (litej beton se taky těžko nechává "na zítra") a teď jsem tak odbouchanej, že se nemohu ani zvednout a dojít si k ledničce pro pivo. Natož ho otevřít. A v troubě mám pečená krůtí stehna — to se peklo vcelku samo — a chuť k jídlu žádnou. Dobře na tom je , že jsem skoro zapomněl na to bolení hlavy a nebo se to v tom, jak mě bolí celý člověk, prostě ztrácí.

Taky se mi, kromě úvah zda je dobře nebo špatně neumět práci alespoň trochu odfláknout ( i Bůh stvořil svět jen za šest dní a pěkně to odflákl ! ) vnucuje myšlenka, jestli já sakra, třeba nějak nestárnu, nebo co !!

No nebylo tomu klukovi, co nepřišel , odpoledne snáž ??

( jestli se teda třeba nenaboural, neumřel nebo něco podobného)

Komentáře