Pokus o umělecký nepravidelník

z období řvoucí ialské renesance

zaslal:Jirka původní

Díl první

Napřed bych měl osvětlit, proč vlastně jsem chtěl něco takového napsat a také uvést některé z Vás "do světa" šílených umělců a dokázat Vám, že to byla nádherná doba plná geniů, kteří už dnes nejsou. Období, ne nepodobné průmyslové revoluci ve století páry. Lidé a nejen Ti nejbohatší, byli fascinováni uměním a přírodními vědami. Většina z umělců byli nejen malíři , sochaři, ale i přírodovědci, architekti, vynálezci ve většině případů všechno dohromady. Pokusím se Vám velice lehce nastínit jejich životy a "díla" , dát pár odkazů na galerie, kde je můžete vidět a také poodhrnout tajemství proč dělali to co dělali. Jenom bych si ještě na začátku dovolil pár větami popsat právě to období, které plodilo takové lidi.

Itálie, a ostatně celá Evropa, byla plná městských států, malých celků , válek, nájemných armád a mecenášů umění. Tyrani a vladaři, vládli pevnou a krutou rukou, byli často svrženi, aby povstali panovníci často ještě horší. Nezdálo by se to, ale byla to velmi plodná umělecká doba. Vznikala díla pro potěchu duše světské i k potěše duše Boží. Některá z nich se dochovala dodnes, některé bohužel známe jenom z kopií a popisů. Byla to doba, kdy se lidé inspirovali řeckou a římskou kulturou. Po "temném" středověku to byl čerstvý vítr pro celou Evropu. Umělci i se svojí družinou opravdu kočovali od státu ke státu. Od panovníka k papeži a zpět. Vytvářeli umělecká díla jak trvalé hodnoty, tak i té pomíjivé, jako jsou ohňostroje, divadelní představení, svatby, pohřby, maškarní bály, šaty Někteří z nich byli velice bohatí, někteří chudí, někteří z nich byli ateisti, někteří až bigotně věřící. Někteří ochotni udělat z touhy po majetku cokoliv, někteří byli schopni všeho kvůli vědění. Prostě společnost, kterou známe dosud.

Když se budeme bavit o jednotlivých autorech tak si prosím uvědomte, že se vždycky jednalo o celou skupinu , či dílnu, neboli botegu. V ní pracovalo spousta lidí, kteří spolu s "ředitelem" , pracovali jeho jménem. Většinou totiž pán a vládce dodělával a zastřešoval (podepisoval) proto se často uvádí .autor neznámý, dílna pana XY . Tam kde to je jasné a podepsané také přesně nevíme, jakou část maloval podepsaný, a kterou jeho zaměstnanci, neboli žáci.

První díl bych rád věnoval jednomu muži, který byl mimo všechny směry a vlastně tvoří svébytnou a nenapodobitelnou školu, a jak se dočtete, měl velký vliv na budoucnost Českého království , tedy ne politickou, ale uměleckou. A naopak jaký nezanedbatelný vliv měla na něj Praha.

Giuseppe Arcimboldo

pravděpodobně*1527 ­ jistě +1593

Narodil se v umělecké rodině , která celý život zasvětila výzdobě a malbě v Milánské katedrále a práci pro rod Milánských vladařů z rodu Sforza. Jeho pravé jméno je poněkud nejasné často se podepisoval na svá díla různými jmény: Josephus, Josepho, Arcimboldi, nebo Arcimboldus.

Začínal, jako každý umělec v té době, odmalička nosit vodu, jídlo, topit a uklízet v jedné z boteg. Výhodou bylo, že to byla dílna jeho otce, který měl v Milánském vévodství velkou prestiž. Další výhoda byla v tom, že každý umělec se musel vyučit a dostat výuční list, aby byl přijat do cechu . Takže i v tomto to bylo snadnější. V té době nebyla povinnost školní docházky a tak se plně mohl věnovat rozvíjení svého talentu. Ve svých 22 letech vytvořil, a otec ho nechal se pod ně podepsat, návrhy pro konkurs na vitráže do Milánské katedrály. Na tu dobu to bylo velice riskantní a neobvyklé, protože umělců bylo více než stavebních firem dnes. I přes obrovskou konkurenci zvučných jmen si Sforzové vybrali nového a neznámého mladého umělce. Po té je ruka šikovného Arcimbolda vidět v podstatě v celé katedrále, od židlí a čalounění až po vitráže a oltář.

Po tomto úspěchu se dostavila hned meta nejvyšší. V roce 1562 se stal dvorním malířem habsburského dvora. Právě jeho si Rudolf II vybral jako hlavního malíře, poradce, nákupčího a dodavatele ve sféře, kterou měl Habsburk tolik rád.

Pár let se domlouvali na velkou vzdálenost a pak se Rudolf II trochu naštval, a milý Guiseppe dostal ultimátum  — kvůli stěhování. Jak víte, císařům a králům se neodmlouvá a také kdo by přišel rád o skvělé místo s vysokým pevným platem. Tak umělec, teď už středního věku, putuje za Rudolfem do Prahy, tehdy velice provinčního města na hony vzdálené lesku Florencie, Milána, Benátek...

Arcimboldo, našel Prahu naprosto nezasaženou uměním a kulturou jaká "vřela" na jih od Alp. Na plno se začal věnovat utváření královských sbírek. Pořádání osvětových výstav, divadel, maškarních plesů, bálů, přednášek bylo na denním pořádku a Praha se pozvolna stávala díky penězům Rudolfovým a Arcimboldově vkusu, evropským velkoměstem , kde si kliku podávali věhlasní umělci, alchymisté, vědci z celé Evropy.

Možná i Teodor Pištěk si vzal z něho příklad, protože zhruba 500 let před ním Giuseppe navrhl uniformy a oblečení nejen pro Rudolfovu stráž, ale i pro dvorní dámy, lokaje, úředníky .aby byli in a "šik", podle poslední mody.

Ostatně Arcimboldo nebyl sám, kdo navrhoval. Na každém vladařském dvoře byl nějaký Giuseppe.

Nejen on na Prahu ale i město mělo na umělce obrovský vliv. Obzvlášť na jeho malířskou tvorbu. Najednou se začal věnovat pouze portrétům a to ne jenom těm "obyčejným". Jsou mnohé teorie jak genius Giuseppe přišel na svůj osobitý styl, který byl nejen na svojí dobu tak neobvyklý. Jedna z nich, ke které se přikláním, je teorie o radosti z dobrého jídla. On totiž jako vyhlášený labužník si pro některé lahůdky chodil osobně na trhy. A jak viděl naházené ovoce, zeleninu, maso, kytky na hromadu tak v nich začal vidět lidské obličeje. A pak už jenom svoje představy namaloval. Je to sice jen jedna z mnoha teorií, ale přesto má cosi do sebe.

Země ( 1570 )

Liechtensteinské museum Vídeň

( dneska jsem s ním byl sám snad 2 hodiny, nádherné )

Olej na dřevě

Praha a tvorba páně Arcimbolda patří k sobě . Zde začal se svými portréty a alegoriemi. Nejslavnější díla která v Praze namaloval Jaro , Léto, Podzim, Zima jsou bohužel rozstrkaná po celé Evropě. Stejně jako jeho cyklus živlů Vzduch, Země, Voda, Oheň

Oheň ( 1466 )

Kunsthistorisches Museum Vídeň, Rakousko

Olej na dřevě

Zvláštní pozornost si zaslouží jeden z nejslavnějších portrétů, který kdy namaloval. Rudolf si totiž po velké fascinaci jeho "skládačkami" objednal svůj portrét. Umělec zprvu vůbec nevěděl jak má Rudolfa ztvárnit. Všechny portréty byly nejen obrazy , ale i souborem jinotajů. Takže když se na portrétu vyskytl býk, lev, slon, bylo to velmi potěšující pro portrétovaného. Jestli , ale použil jezevce, kopřivy, brambory ..tak to lichotivé příliš nebylo. Dlouho přemýšlel až na konec se rozhodl. Rudolfa II tohoto přítele Prahy a mecenáše umění zpodobnil jako boha "hojnosti" Vertema naštěstí tím způsobem na jaký byl zvyklý a snad jak to od něj čekal ..ze zeleniny, květin a ovoce. ( Je natolik známý, že nemá cenu ho sem dávat ). Obraz dokončil až v roce 1591, ale to už byl zase zpátky v Miláně kde dožíval své nejen umělecké roky. Měl před sebou poslední dva. Bohužel se toto skvostné dílo, které patří do Prahy, se tam také nenachází, nýbrž je ve Stockholmu.

Po jeho smrti se na tohoto průkopníka zvláštních cest trochu pozapomnělo. Až v době nástupu surrealistů ho znovuobjevila generace Salvátora Dalliho a Ti ho pak brali jako svého předskokana. Tedy jako moderního malíře a vizionáře.

Bohužel příliš často se v té době používala malba na dřevo spíše než na plátno , tak se moc jeho obrazů nedochovala. Ale ty , které jsou k dispozici jsou nádherné.

Kdybyste se chtěli podívat na nejbližší díla tohoto průkopníka portrétů a nechtělo se Vám jet do nejbližšího sídelního města císařů .tedy Vídně, tak se podívejte na některá jeho díla virtuální obrazárny v teple svého domova. Ale je to jen plochý odvar. Originál je originál.

PS

Kdykoliv půjdete okolo obrazů na Pražské hradě, jak středověkých tak z období renesance a které koupil Rudolf II , vzpomeňte si, že tak 90% z nich koupil za panovníkovy peníze právě Guiseppe Arcimboldo — Ital, šikovný to umělec a jeho přítel. Možná se divíte, že životopis a dílo je krátké a jednotvárné. Nedivte se, máte pravdu. Tento pán byl velice usedlý, konservativní a hodně zámožný. Vlastně nežil žádným bohémským životem v porovnáním s ostatními , kteří byli jednou v malířském pekle, jednou zase v nebi, jednou neměli co jíst a pak snídali na zlatých tácech slavičí jazýčky. Přesto jeho obrazy jsou nadčasové a přes svůj "nudný" život patří jednoznačně k malířským geniům, ke kterým se, bude-li zájem, snad dostanu později.

PPS

Jenom taková drobná časová paralela s božským da Vincim. V době kdy Arcimboldo domaloval svůj nejslavnější obraz, tedy , Rudolfa II. Leonardo ukazuje Lodovicu Morovi

sedmimetrovou hliněnou předlohu vzpínající se jezdecké sochy Franceska Sforzy, kterou pojmenoval Cavallo....

Komentáře