Kolik znáte zásadových politiků?

Napsal : Finist

Jednoho dne se v americkém kongresu projednávalo udělení zlaté čestné medaile Matce Tereze a všeobecně se čekalo, že hlasování proběhne jako pouhá formalita. Když v tom promluvil jeden z kongresmanů: "Vážení kolegové, není příliš záslužnou věcí rozdávat dary za cizí peníze, a proto nebudu hlasovat pro udělení medaile. Místo toho navrhuji, abychom mezi sebou udělali sbírku a medaili pro Matku Terezu koupíme ze svých vlastních peněz. Já sám přispěji 100 dolary."

Nyní jistě zvídavému čtenáři problesknou hlavou tři otázky:

1. Je tahle historka skutečná nebo nás ten Finist tahá za nos?

2. Jak potom dopadlo to hlasování?

3. Kdo byl tím tajemným Davym Crockettem dneška?

Odpovědi jsou následující:

1. Ano, to se skutečně stalo nejen v případě Matky Terezy, ale také v mnoha dalších (mimo jiné v případě Ronalda Reagana).

2. Medaile byla samozřejmě udělena a návrh prošel v poměru hlasů 434:1.

3. Tím jediným hlasem proti byl Ron Paul.

Kdo je Ron Paul?

Na začátek uvedu několik životopisných údajů. Ron Paul se narodil v roce 1935, vystudoval medicínu. Během války ve Vietnamu sloužil jako lékař u letectva a po skončení války provozoval gynekologickou a porodnickou praxi v Lake Jackson v Texasu. V 70. letech vstoupil aktivně do politiky a nyní slouží jako republikánský kongresman již svoje desáté období.

Čím je Ron Paul tak výjimečný, že o něm tady píšu? Ron Paul se totiž blíží ideálu libertariánů (s nutnou výjimkou několika skalních anarchokapitalistů) o tom, jak by měl vypadat, a jak by se měl chovat jejich zástupce v politice. Ačkoliv formálně republikánem, podle záznamů o hlasování by se zdálo, že Ron Paul ve skutečnosti představuje jednočlenou libertariánskou opozici proti koalici demokratů s republikány.

Posuďte sami:

- hlasoval proti každému zvyšování dání

- hlasoval proti každému deficitnímu rozpočtu

- hlasoval proti každému zvyšování platů kongresmanů

- hlasoval proti všem restrikcím vůči vlastníkům zbraní

- hlasoval proti regulaci internetu

- hlasoval proti Patriot Act a tak dále.

Zkrátka jeho hlasovací záznam je ukázkou konzistentního libertariánského postoje. Také tu ovšem je několik kontroverzních záležitostí, které následně rozeberu podrobněji:

- hlasoval pro stavbu plotu mezi USA a Mexikem

- hlasoval proti válce v Iráku a sám patří mezi její přední kritiky od jejího počátku a také patří mezi kritiky americké zahraniční politiky jako celku.

Jenom na okraj: svými politickými postoji se také řídí při osobním jednání. Ron Paul odmítl zařazení do kongresového penzijního programu. Z peněz, které kongresmani dostávají jako náhrady na provoz své kanceláře, cestování, reprezentaci, platy poradcům atd. (je to něco podobného jako dostávají navíc ke svému platu poslanci u nás), pravidelně vrací do státní pokladny přebytky s vyúčtováním, které dokládá jeho úspornost při provozu kanceláře a platů svých poradců.

"Ideové ukotvení"

Čemu vděčí Texasané z 14 volebního obvodu za to, že se mohou pochlubit takovým kongresmanem, který si vysloužil tituly "nejlepší přítel daňového poplatníka" a "Dr. No" (za jeho Ne všem zákonům, které podle jeho přesvědčení odporují Americké ústavě ­ což je, podle jeho názoru, většina projednávaných)? Kdybyste vstoupili do jeho kanceláře, tak na stěně uvidíte viset obrazy ­ Hayeka, Misese a Rothbarda. Ron Paul je svým ideovým ukotvením "Rakušan."

Tak, jako mnoho jiných, se dostal k zájmu o rakouskou školu přes Hayekovu "Cestu do otroctví," kterou přečetl v 50. letech. Později osobně poznal Misese a přátelil se s Rothbardem a dalšími Misesovými žáky. Hlavního poradce mu určitou dobu dělal Llewellyn Rockwell ­ zakladatel a prezident Institutu Ludwiga von Misese v Auburnu.

Do politiky se rozhodl vstoupit v roce 1971 ­ poté, co prezident Nixon definitivně zrušil vazbu dolaru na zlato. "Někdo musí těm ve Washingtonu říct, jakou dělají hloupost", řekl své ženě, když jí oznamoval, že hodlá kandidovat. "Samozřejmě nečekám, že bych byl zvolen". Významnou část elektorátu jeho obvodu totiž tvořili farmáři a on jim nehodlal slibovat jakékoliv další dotace. Naopak jim otevřeně říkal, že kdyby ho zvolili, tak se bude zasazovat o zrušení dotací, které teď dostávají. No a světe zboř se ­ zvolili ho.

Skutečnost je při podrobnějším pohledu taková, že největší kus z dotačního koláče v zemědělství, si vždy ukously velké potravinářské společnosti a drobní farmáři dostávali drobty.

Ideály, se kterými do politiky vstupoval, ho neopustily ani po třiceti letech a dnes říká totéž, co říkal v roce 1976, kdy byl poprvé zvolen do Kongresu. Je to dnes jediný významnější politik, který vážně uvažuje o návratu ke zlaté měně (a píše o tom publikace), kritizuje Federální rezervový systém a jeho praxi, mluví o zrušení 16. dodatku k Ústavě (v roce 1913 legalizoval v USA daň z příjmu).

Ještě dodám, že Ron Paul byl blízkým přítelem Ronalda Reagana (to jen na doplnění k té historce v úvodu), kterého podporoval již ve volbách v roce 1976, kdy vedl delegaci republikánských kongresmanů, která Reagana nominovala jako kandidáta. Později se poněkud odcizili kvůli Reaganovým deficitním rozpočtům, proti kterým Ron samozřejmě hlasoval.

Ron Paul navštívil v květnu 2006 Českou republiku a vystoupil s projevem při příležitosti vydání českého překladu von Misesova monumentálního opusu "Human action"(projev ­ zde).

Dobrá, tak to by byla chvála a teď k těm kontroverznějším záležitostem

Co s tím plotem ­ Ron Paul se vyjádřil tak, že ho samozřejmě nepokládá za ideální řešení. V současnosti, kdy se ilegální imigranti stávají velkou zátěží pro sociální systém, je to řešení nejlepší ze špatných. Nejlepší by bylo zrušení celého sociálního systému. Plot by nebyl zapotřebí, protože přistěhovalci nikomu nevadili, neboť by nic nečerpali.

Potraty ­ zde, jak sám Ron Paul říká, se nachází trochu v rozporu s libertariánskou pozicí, protože by mu nebylo proti mysli omezování a zpřísňování jejich podmínek, přičemž mluví o ochraně nenarozeného života a podobně. Ovšem všechno, co s tím zatím chce provést je, že by měly jednotlivé státy mít volnost si stanovit pravidla pro potraty bez zasahování federální vlády.

Drogy ­ zde se naopak plně ztotožňuje s libertariánskou pozicí a navrhuje ukončit válku proti drogám a legalizovat je.

Zahraniční politika a tady to vezmu trochu zeširoka, protože si myslím, že o tom u nás nepanuje příliš přesné povědomí. Americká pravice se dá rozdělit do mnoha proudů: neokonzervativce, paleokonzervativce, libertariány, objektivisty atd.. A jedna z velmi významných věcí, která je odlišuje, je právě přístup k zahraniční politice.

V podstatě takové přístupy existují dva:

A.   Aktivní zahraniční politika, se zapojením se do řešení problémů v jiných zemích a pokud se k tomu naskytne příležitost, tak aktivní napadání a svrhávání diktátorů a "umravňování špatných hochů." To je názor objektivistů a neokonzervativců, ale také mnoha demokratů, kteří často nemají odvahu řídit se jím až do důsledku. Takže couvnou při prvním náznaku potíží ­ stačí si vzpomenout na Clintonovo prezidentování.

B.    Stát neumí vůbec nic a zahraniční politika není výjimkou z pravidla. Proto je většina libertariánů (v USA) pro pasivní zahraniční politiku, a protože taková politika ­ v podstatě politický izolacionismus spojený s přísnou neutralitou ­ byl také ideálem "Otců zakladatelů" (stačí vzpomenout na Jeffersona: "Commerce with all nations, alliance with none, should be our motto". Nebo: "Peace and abstinence from European interferences are our object, and so will continue while the present order of things in America remain uninterrupted". Obdobné postoje zastávali klasičtí liberálové poloviny XIX. století ­vzpomeňte na Bastiatovu kritiku francouzské politiky v Alžírsku nebo Cobdenovu kritiku anglického imperialismu.

To je pozice také některých paleokonzervativců. V tomto světle není opozice Rona Paula a mnoha dalších libertariánů vůči válce v Iráku vůbec překvapivá. A nejen opozice proti válce, Ron Paul dokonce velmi nahlas říká, že to byla aktivní americká zahraniční politika v minulosti a celosvětová (vojenská) přítomnost, která proti Američanům obrátila nenávist značné části světa, a tím nepřímo přispěla k 11. září (viz zde, nebo zde nebo jeho další vyjádření k těmto tématům na youtube.com). Zkrátka Amerika by se měla vrátit k tradici politického izolacionismu s naprostou komerční otevřeností ­ čili bez cel. Narozdíl od paleokonzervativců, kteří by chtěli také izolovanost komerční.

No, a nebyla to opozice jenom proti Iráku. Ron Paul byl jedním ze 17 kongresmanů (skupina demokratů a republikánů), kteří se dostali do soudní pře s prezidentem Clintonem ohledně jeho angažování v Kosovu.

Ron Paul for President

Tak se v USA opět blíží prezidentské volby a Ron Paul je tentokrát jedním z republikánských kandidátů. Samozřejmě jeho šance na zvolení vypadají bídně. Jednou si kandidaturu vyzkoušel ­ v roce 1988 za Libertariánskou stranu. Ovšem oproti tehdejší době, má ta dnešní jeden podstatný rozdíl ­ internet.

Ron Paul (internet) Revolution

Prezidentská kampaň k volbám v roce 2008 má šanci stát se první, na jejímž průběhu se výrazněji projeví aktivity na internetu. A je všeobecně známo, tak je právě internet rejdištěm libertariánů. No a ti, jakmile vycítili kandidáta, který skutečně reprezentuje jejich názory, tak se kolem něho semknuli a vytvořili skutečně pozoruhodnou předvolební kampaň, která je založena ve značné míře na jejich vlastní iniciativě a aktivitě. Iniciativě, která není příliš koordinovaná z centra nebo volebního štábu, ale, jak se říká, prýští jakoby "z ničeho".

Sám Ron Paul mluvil o tom, jak byl překvapen, že aniž by hnul prstem, tak má na internetu větší a rozsáhlejší propagaci než nejžhavější favorité z obou táborů.

Samozřejmě, aktivity na internetu by byly k ničemu, kdyby se nepromítly také do reálného světa a prvním hmatatelným výsledkem je finanční podpora prezidentské kampaně.

Ron Paul není podporován žádnými bohatými korporacemi nebo mocnými lobby ­ jeho finance pocházejí z 98% z darů jednotlivců. Lidí, kteří posílají šeky s částkami okolo 100 dolarů a za první čtvrtletí 2007 měl na kampaň k dispozici něco přes půl milionu, nyní už je to 2,6 milionu a mluví se o tom, že by se za druhé čtvrtletí mohlo vybrat až okolo 5 milionů.

Další úsilí směřuje k tomu, aby se Ron Paul dostal rovněž do mainstreamových médií a vešel ve známost také mezi lidmi, kteří netráví podstatnou část svého dne brouzdáním po internetu. Jde především o zasílání mailů klasickým médiím (rádiím, televizím, lokálním i celostátním) s požadavkem, aby rozhovory s Ronem Paulem byly zařazeny do programu. Je nutné podotknout, že byť jsou touto elektronickou poštou někdy tato média přímo zaplavena, nejedná se o nějaký automaticky generovaný spam, ale o koordinovanou aktivitu mnoha jednotlivců a také o živelnou plakátovou kampaň nebo skládání písniček.

A jaký je můj názor na to všechno?

No, protože moje názory už většina z Vás určitě zná, tak Vás určitě nepřekvapí, že s Ronem Paulem v naprosté většině věcí souhlasím. Kdybych byl Američanem, tak bych ho také volil. Jediná věc, kde si nejsem jistý je právě zahraniční politika. Zde je myslím možné uvést spoustu pro a proti, tak to zkusím stručně zrekapitulovat.

Je faktem, že zahraniční politika "vzor Švýcarsko" je jediná konzistentní s "Otci zakladateli" a klasicky liberální vizí úlohy státu, jehož jedinou činností by měla být obrana před násilím. A to pouze vlastních občanů, kteří nesou náklady s obranou spojené. Je také nesporným faktem, že tohle nelze na válku v Iráku naroubovat.

Na druhou stranu je tohle záležitost, u které jsem ochoten uznat, že (na rozdíl od svobody a politické ekonomie) mohla doporučení "klasiků" z 18. a 19. století zastarat. Především po zkušenostech se dvěma světovými válkami, které, kdyby se Amerika tehdy konzistentně zachovala podle doporučení, by nedopadly třeba pro nás příliš příznivě. (Samozřejmě je to "coby kdyby," nicméně myslím, že se to dá použít jako historický příklad toho, kdy byla zahraniční intervence asi žádoucí). Beru to jako výjimku z pravidla.

Pragmaticko-idealistické přesvědčení, že je dobrou a správnou věcí napadat a svrhávat diktátory, pokud je to jen trochu možné, není dobrý princip, na kterém by mohla být postavena konzistentní politika. (Idealistická část je ten boj proti zlým diktátorům, pragmatická, že se podniká, co je možné. Takže Číně zůstane Tibet). Navíc se k tomu musí připočíst, jak snadno může být tato aktivita (jako jakákoliv jiná státní aktivita) zneužita k prosazování parciálních zájmů určitých skupin a vychází mi z toho jedno ­ že bych Rona Paula podpořil i v tomto ohledu.

A na závěr úryvek z debaty, na kterou odkazuji (překlad není úplně přesný).

Tazatel: "Já jako libertarián velmi podporuji Vaši pozici a Vaše názory. Jako realista ovšem vidím Vaše šance na zvolení jako velmi malé a to nejlepší, v co můžete doufat, je ovlivnění republikánské strany směrem ke konzervativnější pozici a propagace Vašich názorů. Jak to vidíte Vy?"

Ron Paul: "Pochopitelně kandiduji s úmyslem vyhrát a to, co můžu udělat, je snažit se být maximálně čestný a otevřený, snažit se dostat tolik hlasů, kolik jen bude možné a stát se presidentem, pokud to bude možné. Pokud to nejlepší, čeho dosáhnu bude, že moje názory vejdou v širší známost, tak to ovšem není tak málo, protože, co si myslí lidé ­ a zvláště pak, jaké budou názory mladé generace na svobodu a úlohu státu ­ je daleko důležitější než výsledek příštích voleb".

Odkazy:

Asi hodinový velmi důkladný rozhovor který s Ronem Paulem měl víceprezident Googlu. Probírali tam základy jeho politické filosofie (přičemž začali tím postojem k válkám) takže vřele doporučuji se na to kouknout.

( http://www.youtube.com/watch?v=yCM_wQy4YVg)

Jeden "předvolební spot" od lidí kolem Rona Paula který se musí vidět J

( http://youtube.com/watch?v=pvsADU2OOWM)

Wall Street Journal (http://online.wsj.com/article_email/SB104725224693862700.html)

Washington Times (http://www.washingtontimes.com/article/20070711/NATION/107100079/1002)

Záznamy o hlasování v kongresu

( http://projects.washingtonpost.com/congress/members/P000583/)

Jeho články a projevy

(http://www.ronpaullibrary.org/)

Zde jsou soustřeďována všechna jeho videa

(http://www.ronpaulnation.com/tv.html)

Videa a odkazy jsou samozřejmě v angličtině.

Komentáře