Barrande, Barrandovské terasy a Barrandien.

aneb: Vzpomínání na dobu i před I.republikou

poslal: Loki_F

Šakalovy skvělé fotografie a neméně skvělé připomenutí, jak Barrandovských teras, tak samotného pana Joachima Barranda je neodolatelnou výzvou k výletu do daleko hlubší historie, k pohledu na období sahající do hlubin času, obnášející více nežli půl miliardy let. Připomenutí, že žijeme ve fanerozoiku, dosud trvajícímu eonu stále dynamického vývoje naší Země. Jsou připomínkou dějů i událostí minulých i dosud probíhajících, které jsou stále stejně aktuální a vedle nichž stavby a lidské zásahy do zemské kůry jsou asi tak stejně významné jako pohyb zrnek písku v poušti nebo na břehu moře.

V této souvislosti také nelze nepřipomenout, že Barrandien — klasická součást středočeské (tepelsko-barrandienské) samostatné regionální oblasti Českého masivu — brachysynklinální struktura tvořená epizonálně metamorfovaným svrchním proterozoikem a nemetamorfovaným spodním paleozoikem*, reprezentující geologický vývoj od kambria (počátek před 570 mil. let) do středního devonu (konec před 385 mil. let), tedy časové rozpětí přes 185 mil. let. Oblast, která se významně zapsala do světové geologie (a řady jejích disciplín), z nichž v souvislosti se jménem Barrand vždy asociujeme právě paleontologii. Je tu však celá řada dalších, neméně slavných jmen — předchůdců i následníků, kteří prováděli v Barrandienu svá pozorování i výzkum. Blízkost hlavního města, jako významného centra vzdělanosti a volnost pohybu osob i myšlenek v tehdejší Evropě, na tom samozřejmě měla významný podíl. Dnešní Evropa v tomto ohledu jenom pokulhává za svojí vlastní historií...

Bohatství paleontologických nálezů Barrandienu je známo už od středověku.

Z fosílií se již tehdy vyráběly různé amulety a šperky a jejich nálezy nepochybně byly zdrojem legend a mystických příběhů, podobně jako nálezy mnohem mladších fosilií dinosaurů.

V 18. století, kdy se přírodozpyt stal prestižní společenskou záležitostí, zde ještě před Barrandem prováděli sběry a svá vlastní pozorování četní nadšenci — amatéři, ale také vzdělaní přírodovědci. Zpráva Francisca Zena (přirodovědce — jezuity) z roku 1770, je zmiňována jako světově první systematický popis paleotologických nálezů z vápencových lomů ve "Dvorcích" v Praze Podolí — jeho popisy jsou však z vědeckého hlediska spíše kuriozitou. Nálezy trilobitů zaujaly pozornost i Carla von Linné, který je (nesprávně) zařadil jako Entomolithus paradoxus (kamenný hmyz podivný).

Ale již v roce 1774, kdy byla v Praze založena "Učená společnost", se systematika palentologických a geologických pozorování formuje do stěžejních postulátů platných dodnes (praktické ověřování poznatků N. Stensena — zákon superpozice, zákon stejných zkamenělin, relativní biostratigrafická metoda určování stáří). S těmito výzkumy jsou spojena zvučná jména, např. František Josef Kinský, Ignatz Born, Johann Mayer, Kašpar Maria hrabě Šternberk, August Carl Joseph Corda, a četní další. Neméně významná jsou jména zahraničních přírodovědců, kteří ve svých pracích zúročovali studium geologie Barrandienu — např. Adolphe Bronniart, Jonathan Carl Zenker a konečně sám Joachim Barrande. Z celého tohoto období od poloviny 18. stol. pocházejí dodnes vysoce ceněné sběry barrandienských fosilií (především trilobitů, ale i koráli, ježovky, lilijice, cefalopodi, brachiopodi) zaujímající čestné místo ve všech významných evropských paleontologických a geologických sbírkách.

Za zmínku stojí také epizodní přeložení Vysoké školy báňské do Prahy — "Academia metallurgica omnium prima" Dne 10. března 1763 pak byla na základě patentu císařovny Marie Terezie zřízena při starobylé Univerzitě Karlově v Praze stolice báňských věd "Academia metallurgica". Císařovna jmenovala jejím prvním profesorem J. T. A. Peithnera. Pro odtrženost od praxe a od center báňské činnosti monarchie, byla již po sedmi letech přenesena do Báňské Štiavnice (povšimněte si, že odtrženost montánní vysoké školy sídlící v Praze byla promptně vyřešena jejím přesunem..., což je jistě příklad hodný následování i v dnešních poměrech).

A tady se kruh tohoto krátkého exposé uzavírá a to hned dvakrát.
Jednak Šakal začal výletem do architektury první poloviny 20. století, kdy se s úspěchem hledaly nové možnosti použití betonu ve funkcionalistických stavbách a architektonických experimentech. A s betonem se logicky pojí samotná výroba cementu a zdroje suroviny pro výrobu cementu a vápna. Pojem „portlandský cement" je neodmyslitelně spjat s českými a moravskými devonskými vápenci, které byly a jsou velmi ceněnou exportní komoditou po dlouhá desetiletí, neboť proslulý britský portlandský cement byl vyráběn převážně z českých devonských vápenců. Dokonce přístavní mola v samotném Portlandu byla postavena ze suroviny pocházející z Čech.

A po druhé — obrovské kubatury akumulací devonských vápenců po celém světě představují jednu z nejvýznamnějších sedimentárních „zásobáren" či deponií CO2, postupně odebíraného z atmosféry od středního proterozoika, kdy obsahy CO2 v atmosféře převyšovaly kvartérní průměrné hodnoty (< 280 — 300 ppmv) více nežli 30 krát, tj. pohybovaly se v hodnotách nad 10 000 ppmv (deset tisíc — to není omyl!). Devon představuje jedno z kulminačních období tohoto pozoruhodného procesu v dynamické geologické historii Země. Dnešní hodnota 360 — 370 ppmv je proti tomu nepatrná a zjevně souvisí s již 3 mil. let trvající ledovou epochou severní polokoule (na jižní trvá již přes 20 mil. let.). /Připomínám, že 1% obj. je 10 000 ppmv a že člověk je schopen bez následků krátkodobě dýchat i při pětinásobném obsahu CO2 ve vzduchu = 5 % obj. = 50 000 ppmv CO2, je-li obsah O2 větší než 18 % obj./

Panu Barrandovi se budu věnovat někdy příště, protože jeho dílo i jeho význam si to nepochybně zaslouží.

Omluva:

*  = Ta hrozná věta znamená, že ten Barrandien byl rozsáhlou mořskou pánví, mísovitého tvaru, s úplným vrstevním sledem od kambria (tedy od samého začátku prvohor) až skoro do konce spodní části prvohor (to je to spodní paleozoikum, které končí devonem — v Barrandienu neúplným — kousek — ten svrchní devon chybí). Potom už začíná karbon (svrchní prvohory). To celé je sedimentované na slabě (= epizonálně) metamorfovaném (= přeměněném) svrchním (=nejmaldším) proterozoiku (= předprvohorní eon následující po archaiku, trvající 2 mld. let).

Komentáře