„Tající ledovce mohou probudit k životu další sopky“

aneb: Další globální katastrofa na lokálním obzoru !

Poslal: Loki_F

 

 

Zde je uveřejněna ona lež, která mě vyburcovala k následujícímu příspěvku.

V tomto článku, zřejmě v tvůrčím epiletickém záchvatu, autor jen vylepšil neuvěřitelně hloupé a alarmistické úvahy McGuira a pipiny Pagliové. Lze čekat, že s tím brzy přijdou jako s hotovou teorií, aby se vloudili do IPCC kruhu vylízávačů dotací a nesmyslných bádačů — novověkých (klima)alchymistů... To je jeden z nejvíce znechucujících aspektů těchto vjedců. Koukne z okna uvidí stoupat za lesem sloup kouře a do pěti minut vymyslí TEORII, do hodiny ji má sepsanou a již druhý den publikuje ve spřáteleném plátku (samozřejmě s impaktem)... A jestli je to teorie hodně hloupá, dosáhne vysoké citovanosti, protože to mnoho opravdových vědců nevydrží, vyjádří se (jak velmi jasnozřivě a srozumitelně popsal PeS) a tak dále hezky v kruhu.

---

 

1. Sjednocující teorie — Teorie litosférických desek

Pro pochopení oč tu jde, je dobré se seznámit s fungováním litosférických desek Země, kterážto vysvětlení jsou více či méně srozumitelně zpracovaná a dostupná na síti — stačí zadat heslo "Teorie litosférických desek" — chcete-li to česky nebo "Plate Tectonic Theory" pro anglicky psané mezinárodní odkazy.

Naprosto srozumitelně teorii popsal a vytrvale vysvětloval nepřekonatelný popularizátor geologie Petr Jakeš (přiznávám se — můj velký vzor), v přednášce "Geofyziologie, geologie a desková tektonika", který se zde, mj. velmi vtipně a nedezinterpretovatelně vyjádřil k podobným vědeckým chaotům jako jsou oni dva výše v citovaném článku jmenovaní...

Jakešova linie vysvětlení je počata právě u vulkánů a jejich mnohavrstevnému významu. Skvěle popisuje historii deskové (plate) teorie, což využívá k virtuálnímu políčkování církevnických (dnes také kreacionistických bludů), složení poklony Jamesu Huttonovi, Alfrédu Wegenerovi a dalším jasnozřivým vědcům, kterým se jejich statutárně podporovaní současníci vysmívali.

Ten článek najdete ve sborníku ZDE* nebo samostatně ZDE*

2. Island

Ostrov Island je regionálně významný svojí polohou na severoatlantické větvi Středoatlantického oceánského hřbetu — riftové zóny procházející lokálním hot spotem v subglaciálním pásmu se složitou translační tektonikou.

To co se děje na Islandu je jen průběžný očekávaný očekávatelný projev procesu, který započal již před cca 180 mil. lety a kterému můžeme poděkovat za vznik Atlantického oceánu, Golfského proudu a dalším bonusům, diky kterým mohou zelení blbové zkoušet zachraňovat klima...

Jak jsem psal ve zkratce Terrovi — vnímat čas je potřeba ve vyšších řádech než jen desítkách let, jak je člověku dáno délkou jeho individuálního života!

Obrázek č. 1

Dění v hlubinách, uprostřed Atlantiku, mezi Evropou a Sev. Amerikou, mezi Afrikou a Již. Amerikou (ale i jinde — ve VŠECH oceánech Země) je monumentální divadlo, kterého jsme nevnímanými a nepodstatnými, leč užaslými svědky, je tu k dispozici fundamentální geologie — tvořivá a někdy též ničivá v přímém přenosu.

3. Tady se vytváří nová zemská kůra.

Ve středooceánských hřbetech v několikatisícimetrových hloubkách se obnovuje a vzniká nová oceánská kůra, zde se nejblíže k povrchu prograduje — jako odezva na procesy odehrávající se v zemském jádře (jadérku a vnějším jádře), na rozhraní vnějšího jádra a spodního pláště (Guttenbergovy diskontinuity) a v interakci s astenosférou — viskózní fáze svrchního pláště, která díky konvekčnímu proudění odtlačuje oceánské litosférické desky — tedy pohybuje kontinenty, mění rozlohy oceánů, morfologii jejich dna, ovlivňuje oceánské proudy i atmosféru. (proč — to až někdy jindy).

 

Island leží přímo na severní větvi Středoatlantického oceánského hřbetu (riftu), dokonce v části křížení se starým transformním zlomem, kde to co se jinde odehrává v hlubinách oceánu, máme možnost pozorovat přímo na povrchu.

 

Obrázek č.2:

Pozice Islandu na Středoatlantickém hřbetu — středooceánské riftové zóně

Díky tomu jsou vulkány na Islandu kategorizovány jako komplexní, protože během svého vývoje vykazují různé typy erupcí, se všemi doprovodnými jevy (psané záznamy erupcí existují od roku 930).

 

To "ohýbání" kontinentů (zemské kůry) (ne)funguje, asi jako na obrázku

zde };D))). Proč se asi pejsek nepřevrátí na záda?

 

Je-li kontinentální fundament tvořen kompetentními horninami, je "vyzrálý", tj. má pevnou páteř, díky vyzrálé granitové vrstvě, jako je tomu na severní polokouli u litosférických desek americké a euroasijské, které byly zaledněny na sklonku neogénu a téměř po celý kvartér (Kanada, Grónsko, Skandinávie — což jsou nejstarší části kontinentální kůry na severní polokouli, jejichž kratonní jádra vznikala již v archaiku před 3.5 až 4,0 mld. let), při zatížení ledovým příkrovem jenom poklesne a jeho nezatížená část se pozvedne (asi jako když si na vodě stoupnete na kraj plovoucího voru).

Po ústupu ledovce — odlehčení, se celá deska vrací do původní polohy, což může znamenat, že její dříve vyzvednutá část byla mezitím erodována a při navrácení do původní polohy se dostane pod úroveň hladiny světového oceánu.

Pozorovateli na tom dříve pozvednutém konci to samozřejmě připadá, že moře stoupá, protože má najednou mokré kecky... };D) Ve skutečností stojí na klesajícím konci, který se vrací do polohy izostaticky rovnovážné.

A to se také děje. Zatímco oblasti severní Evropy — Skandinávie a Severní Ameriky — Kanada, Aljaška, Grónsko, stoupají, ročně o 10 až 20 mm, jižní části desky klesají. To je případ oblasti na severozápad od Českého masivu. Klesá oblast bývalého mezozoického a terciérního šelfu — západ Polska, Severní Německo, Dánsko, Holandsko, Belgie. V USA je to rozsáhlá oblast na středozápadě, jižně od Velkých jezer.

Ve strukturní geologii se tomu říká epeirogenetické pohyby — střídání orientace vektoru vertikálního pohybu kůry, resp. litosférických desek (pozor není to totéž).

Vulkanická aktivita je ventilem, projevem mohutné endogenní aktivity Země, která dostává doplňující gravitační impulsy, dané změnami ve vnějším gravitačním poli, především parametry oběžné dráhy Země okolo Slunce, pohybem Měsíce a dále moderované velkými vnějšími planetami naší soustavy. Je to rozsáhlý a komplikovaný systém přeměny energie v nehomogenním prostředí, ústící vrácením této v minulosti získané energie (kinetická, přírodní izotopy) dnes jemně dávkovaně doplňované (gravitace, záření), zpět do extraterestrického prostoru disipací.

Tvrzení, že vulkanická aktivita je vyvolávána globálním oteplováním, prostřednictvím kryogenních procesů — progresí a regresí ledového pokryvu, je úsměvnou klasickou ukázkou zapřahání koní za vůz. Výsledkem vulkanické aktivity může být podle okolností jak tání ledovců, tak jejich nárůst.

Peléovské erupce velkého rozsahu (super vulkány) mohou dostat v krátkém čase (doslova během několika hodin až dní) do atmosféry desítky krychlových kilometrů jemnozrnného materiálu — sopečného popela, který je schopen se udržet relativně dosti dlouho ve vznosu ve vyšších patrech atmosféry. Dosah prachového karfiólu sopečného popela je běžně přes 30 km výšky a závisí jen na frekvenci a délce erupční aktivity jednoho nebo více vulkánů aby se vyvinul ve scénář „vulkanické noci" s poklesem teplot globálního rozsahu nebo naopak vytvoření vrstvy popela na ledovcových příkrovech a změny jejich albeda...

To snad prozatím stačí. Případné dotazy se mohu pokusit zodpovědět během zítřka.

 

 

poslal sumavak, 7.04.2008, 0:06:34

---

Komentáře

---

RADA pro každý den- NEZAPOMÍNEJTE: Způsob řeči je obrazem ducha! (Seneca)

---

Rada : uvozovky dole = levý ALT+0132, uvozovky nahoře = levý ALT+0147
Rada 2: nechce-li se Vám vypisovat hranaté závorky a uvedené tagy, můžet je "pastnout" či vůbec jen levým tlačítkem myši označit, pustit, znovu levým uchopit a přetáhnout do textu..Nezapomínejte, že se ten zvýrazněný text VŽDY musí ukončit tím druhým tagem !!

---