Flyers

Poslal: Ptakopysk podivný

 

     Půl sedmý ráno. Na jažlovickým autobusáku je zatím klid. Planinou se prohání ledovej vichr a vopírá se vo pár naleštěnejch autobusů Dopravních podniků s hybridním pohonem a vo boudu s bábou prodávající místenky a lístky na emhádéčko. No a pak sme tu my. Flyers. Stojíme za autobusákem. V polích. Poplatek za vjezd na autobusák by nám sežral půlku denního rejžáku. Od dálnice je slyšet monotónní hukot projíždějících kamionů. Už tu dávno měl bejt první bus s kaštanama. Zapínám rádio.

„Ahoj posluchači, je pět třicet, dobré ráno. Teda vlastně šest třicet, hehehe. Soráč. Ranní spíkr Jirka si dal svého prvního práska a sedá na svou komentátorskou židli, aby vám takňák přiblížil svět přes oblak voňavého kouře. Muhehehe. Noční směna se s váma loučí a de chrnět. Ahojky."

„Dobrýtro, tady je Jirka se svou porcí informací. Hehehe, dobrý co? Sem skoro hitmejkr. Juhehe. Tak teď si dáme bloček reklam a pak vám řeknu co je novýho na silnicích a dálnicích a jak to sviští na letišti. Juhehe. Já sem fakt dobrej! Wow!"

„Kreténe" cedím mezi zuby a vypínám rádio. Z dálničního hluku se vyděluje jeden zvuk a stále sílí. Autobus. Vyhazuju cigáro z vokna. Kaštani sou tady. Je čas, aby jim neviditelná ruka trhu šáhla do kapsy.

Vod doby, kdy se pražský radní usnesli, že zavedou ekologickou dopravu po městě a nakoupili hybridy, nastal zlatej věk. Bylo nutný zvýšit ceny jízdného emhádéčka na dvojnásobek, údajně proto, aby se uhradila ta darda za nový busy a aby se ufinancoval servis imrvére porouchanejch strojů. Každopádně sme se stali městem s nejdražším jízdným na světě. Okamžitě se zvedly ceny taxíků a všichni lidi začali jezdit autama. Následně všecky radnice udělaly to samá co jednička a sedmička a napálily parkovací zóny pro residenty. Takže v Praze zaparkujou jenom residenti s trvalym bydlištěm, ministerský, ouřadové magistrátu a radnic, vnitráci a lidi vod soudu. A jejich kámoši, samozřejmě. Tak lidi začali parkovat v satelitech a ty se šprajcly taky. Parkovný napálily takový, že makáte dvě hodiny, abyste zacálovali hodinu parkovnýho. A tak sme přišli my — Flyers. Zachránci pracujících, pravá ruka podnikatelů.

Bus se přihrabal na betonovou plochu a vysypal ze svejch střev dobrou stovku cestujících. Někteří se bezradně rozhlížejí bezútěšnou planinou bez jediného přístřeší a přemýšlejí co dál. Jo holenkové. Praha je tvrdý město pro tvrďáky. Vidláci to tu mají těžký. Ti znalí pádí přes oraniště k flyerským vozům. Některý vidláci se po přečtení cen na dopravácký boudě váhavě vydávají za nima. Jeden se cpe ke mně na přední sedadlo. Že prej na do Holešovic. Tak jo, do Holešovic to by šlo, tam vemu bez problémů další rito. Že prej proč nejedem. Blbec. Musim přece nabrat plný auto, aby se to rentovalo. Kasíruju toho Joudu z Balíkova a hulákám přitom z vokýnka Holešovice, Holešovice, jak magor. Konečně je kára plná. Valíme to do centra. Teďka ráno je to pohoda džez. Kolony eště nejsou, takže nemusim každou chvíli vyhánět kunčofty ven, aby mě popotlačili ten kousek, o kerej kolona cukla dopředu. Přibržďuju u Pakulu a první kunčoft vyskakuje ven. Je to profík. V zrcátku vidim, jak parakotoulem dobrzdil, sebral aktovku, oprášil se a zmizel v postranní ulici. Na ípáku vystupuje druhej, ten to má v pohodě, páč nám zrovna hupla červená. Vidlák čumí jako puk a je vidět že je nervózní jak kamzík v Polabí. To prej jako musim vyskakovat za jízdy? Jasan ty trubko. V Holešovicích můžeš zastavit jenom na červenou. A těch semaforů tam moc nejni. Na Argentinský vyskakuje předposlední kunčaft. Ňák si blbě našláp‘ a rozplác‘ se do svinstva u chodníku. Vidláka to nějak rozhodilo. Poulí bulvy, že by se mu daly urazit klackem. Projíždíme ulicema, kde neparkuje jediný auto, a vidlák jenom čumí. Proč prej nemůžu zastavit. Tak koukej, povidám, támle za tim voknem sedí bába, kerá celej den jenom bonzuje městskejm, kdo tu zastavil , támle v tom průjezdu je zašitá vodtahovka, kerá ti vodveze auťák na druhou stranu města dřív, než z něj stihneš vystoupit. Na taxikářským štaflu zastav, jenom dyž se budeš potřebovat rychle dostat do nemocnice. Ale lidi si zvykli a sou šikovný. S náma jezději třeba na periférku do vopravny televizí, páč za dopravu tágem by vyplázli tolik, že by je vyšlo levnějc si tu telku koupit novou. Jak nastupujou? Snadno. Napoprvý hoděj do auťáku jenom telku. Vobjedu blok a napodruhý naskočeji voni. Vyprávim vidlákovi historku, jak takle kámošovi jeden blb hodil do auta pračku. Zámek na dvířkách nevydržel a pračka vyskočila protějšíma dveřma zase ven. Vidlák se ani moc nesměje. Je fakt nějakej vyděšenej. Kolem nás zvolna projížději měšťáci a koukaj, jestli někde někdo nezastavuje. Na nás čuměji jak ostříži, protože flyerský auta znaj jak svý boty. Kunčaft bude pomalu na místě. Vybírám mu rovnej flíček, pěkně vyasfaltovanej, aby se mu dobře přistávalo. Dybych chtěl bejt hajzl, tak mu přibrzdim u baráku, kde venčeji psy. Takový přistání mezi hovna je sice do měkkýho, ale garantuju, že vám to zkazí celej den. Eště mu povidám, ať si nezapomene koupit dnešní Shitmaker, aby se s náma dostal zpátky na autobusák. Stačí mávnout srolovanym Shitmakerem a volný Flyer vás nabere. Vidlák přikyvuje, přibržďuju a hoch vyklouzne docela šikovně ven. Ani nejni moc uválenej.

Pijánko jedu dál a usmívám se na vytočenou hlídku polišů, která už už byla připravená mě zahaltovat za zastavení v Zóně. Leda kulový, hošánci. Mě nevymáknete! Hned za polišema zahlídnu, jak někdo mává. Sundavám nohu z plynu a otvírám dvířka. Kunčaft naskakuje, kasíruju a valíme to nahoru na Letnou vstříc světlejm zítřkům. Vejpůl Veletržní na mě kejvou čtyři šikmovočky s kuframa. Asi chtěji na érport. Ukazuju rukou, že beru všecky. Tyhle drobný vosůbky nezaberou skoro žádný místo. Rozestavujou se podle chodníku, votevírám dvířka a kufr. První holka háže v běhu tašky do kufru a ostatní za děsného pištění naskakujou jedna za druhou jak veverky. Přidávám plyn. Ta první dobíhá a skáče do slušně rozjetýho auta. Šikovná. Nemusim kvůli ní extra vobjíždět blok, dostává slevu na bágl. Nahoře u Sparty je jako dycky kolona. Vypínám motor a velím „Obsluha do kol! Necamrejte a tlačte, máte to jenom kousek, u Špejcharu je už zase volno a pojedem."

Pohodlně se rozvalím na sedačce. Ať žije radnice a její vosvícený úředníci. Byznys se hejbe. Dneska to vypadá na dobrej den.

 

 

 

poslal sumavak, 28.04.2008, 12:02:00

---

Komentáře

---

RADA pro každý den- NEZAPOMÍNEJTE: Způsob řeči je obrazem ducha! (Seneca)

---

Rada : uvozovky dole = levý ALT+0132, uvozovky nahoře = levý ALT+0147
Rada 2: nechce-li se Vám vypisovat hranaté závorky a uvedené tagy, můžet je "pastnout" či vůbec jen levým tlačítkem myši označit, pustit, znovu levým uchopit a přetáhnout do textu..Nezapomínejte, že se ten zvýrazněný text VŽDY musí ukončit tím druhým tagem !!

---