Jak se Rex učil venčit

aneb: Jak je to s tím dvorkem?

Na to, jak byl malý Rex uzlíčkem nervů, velice rychle (v podstatě po třech dnech) pochopil, že psí záchod je za těmi strašidelnými dveřmi. Ne sám od sebe, ale když byl po každé loužičce vystrčen na dvůr, došlo mu to. Na dvoře byla děsná švanda, protože se tam chodilo venčit stejně staré štěně jezevčíka.

Jen ti, kteří z té doby Rexe znají vědí, že se ta štěňata od sebe velikostí nelišila. Sousedovic jezevčík byl pro naše nedochůdče bezvadná terapie. Štěňata si na dvorku pod bdělým zrakem svých páníčků dokázala hodiny hrát. Mastila se děsně a jezevčík měl dost často vrch. Byla to doba, kdy náš dvůr patřil k nejčistším v Praze. Každou louži bylo třeba důkladně spláchnout. Kolemjdoucí mnohdy při pohledu přes plot vytahovali deštníky.

Každé štěně je zvědavé jako opice, ani Rex nebyl výjimkou. Protože byl prcek, musel si stoupnout u plotové podezdívky na psí špičky, aby viděl ten překrásný, nedosažitelný svět. Na oné podezdívce jsme si pak až do jeho dospělosti poměřovali, jak Rex roste. Zvyk jukat mezi plaňkami si zachoval do dneška. Jenže teď si musí téměř lehnout na břicho, aby se vešel mezi plaňkové spojky.

Když si Rex odbyl poslední miminčí očkování, mohl směle vyrazit do velkého světa, na krásný trávník plný úžasných vůní. A taky psů, které znal do té doby jen od vidění. Dalo mu ale přece jen trochu víc práce pochopit, že na dvorku psí záchod není. Právě tenkrát se naučil nevěřícně kroutit hlavou. Jak se u nás říká — Rexova psí základka byla z bytu na dvorek a maturitu složil ve chvíli, kdy od domovních dveří pelášil rovnou k vrátkům.

Protože se všechno vyvíjí, změny doznaly i interpsí vztahy těch dvou štěňat. Byla doba, kdy jezevčík, který už mohl bez obtíží projít Rexovi pod břichem, chtěl mít zase vrch. Kurážně proti Rexovi startoval a zřejmě mu vyhrožoval. Rexe to dožíralo, ale respektoval jednak vzpomínky z mládí, jednak sousedské vztahy. Zažili jsme i čas, kdy se nemohli na dvorku potkat, šlo o jezevčí zdraví. Dnes, protože už jsou přece jen v letech, se míjejí tak, že si dávají najevo, jak se vůbec nevidí. Ale jeden po druhém zvedají nohu na tom samém místě.

A teď ať mi někdo tvrdí, že pes je jenom zvíře. Je to bytost, která si tvoří názor, přehodnocuje své postoje a dělá si pro sebe závěry.

Komentáře