Lední medvědi

Dušan Neumann

Už jsem si myslel, že vlna zeleného šílenství v Americe pominula. Ale zdá se, že tento virus je k léčení rozumem a logikou zcela resistentní. Metody současné presidentské volební kampaně se v obou táborech sjednocují na tom nejnižším společném jmenovateli nazelenalé hysterie. To, že ji vzývá Barack Obama nepřekvapuje, ale bohužel jí propadají i republikánský kandidát John Mc Cain a president George Bush. Minulý týden schválil Kongres zařazení ledních medvědů na seznam ohrožených zvířat, přestože je jich dnes víc než před dvaceti lety, kdy světová společnost čelila globálnímu ochlazování.

Rád čtu komentáře a sloupky George Willa. Píše košatou sarkastickou angličtinou a srozumitelněji vyjadřuje téměř totéž, co bych psal i já, kdybych to uměl tak dobře. Jeho poslední kometář "Nástup ledních medvědů" ve Washington Post je mi názorově tak blízký, že si ho dovolím ve zkrácené formě nabídnout i Vám:

"Preventivní válka v Iráku jde tak dobře, že se Washington rozhodl spustit další. Na základě předpokládaného budoucího možného ohrožení Kongres zařadil lední medvědy na seznam ohrožených biologických druhů případným globálním oteplováním. Ministerstvo vnitra (v USA nemá s pořádkovými a represivními složkami nic společeného), vyhlásilo lední meddvědy za ohrožený druh v příštích 45 letech. Medvědi budou ohroženi jestliže současná episoda oteplování, pokud skutečně probíhá, na rozdíl od minulých ochlazovacích, zesiluje a stane se nezvratnou, takže ledy budou tát a medvědí se tomu nedokáží včas přizpůsobit.

Jelikož už před lety byl lov ledních medvědů v rámci jejich ochrany omezen, pobíhá jich dnes Arktidou podstatně více než v dobách, kdy se lidstvo třáslo představou nadcházející doby ledové.

Nigel Lawson, bývalý člen anglické vlády, (stejně jako Václav Klaus) vyjadřuje pochyby o současné klimatologické hysterii v knize "Odvolání k rozumu; Chladný pohled na globální oteplování". Během minulých dvou a půl milionů let, kdy se klima planety často měnilo radikálně, nevyhynula většina druhú, včetně ledních medvědů, ač se teplotní poměry Arktidy měnily často velmi radikálně." Zato ministr vnitra Dirk Kempthorne je přesvědčen, že zařazení mezi ohrožené druhy je nezbytné, neboť počítačové modely dokazují, že tání severských ledových ker je způsobeno lidskou aktivitou.

Nyní, kdy se lední medvědi dostali pod ochranu federální vlády a kdy doktrina, že lidé jsou zodpovědní za globální oteplování, je obecně přijímána, získal zákon na ochranu ohrožených druhů téměř policejní platnost. Chcete postavit elektrárnu v Arizoně, barák na Floridě, či jezdit ve velkém SUV nebo jen nechat mobil na nabíječce přes noc? Kdejaký soudce se může rozhodnout kriminalizovat tyto aktivity. V roce 1973 se klimatické Kassandry shodly, že nás čeká nová doba ledová. (Tehdy také nikdo nehledal ve 14. dodatku ústavy právo na potrat — a přesto tu dnes legálně je). Nikdo nedokáže předvídat a kontrolovat jak se lední medvědi se situací vyrovnají, ale vzhledem ku stěžující si nátuře ochránců planety lze očekávat, že se zákon na ochranu ohrožených druhů stane něčím podobným jako byl Rooseveltův "Nový úděl" v druhé polovině třicátých let — zákonem na regulací všeho.

To, čemu Fridrich Hayek říkal "fatální ješitnost" — myšlence, že vlády jasnozřivě mohou odhalit budoucí vývoj společnosti, a proto mohou a dokonce by měly tuto budoucnost formovat, je vizí a nadějí názorové levice. Ta existuje jen proto, aby převzala úřední kontrolu nad životem jednotlivce a omezila jeho svobodu volby ve prospěch kolektivního dobra. Odtud vychází levičácké nepřátelství k trhu — a také k automobilům, jejichž pomocí se mohou jednotlivci pohybovat kam chtějí a kdy chtějí

Dnešní "zelení" jsou starými, revidovanými "rudými". Marx, pesimista přítomnosti, ale dlouhodobý optimista prorokoval třídní boj, ale byl přesvědčen, že historická dialektika násilí vyústí ve společnosti, která nastolí materiální blahobyt a takovou spontánní spolupráci, že se v ní stát rozpustí a zanikne. Dnešní zelení jsou podobně pesimističtí — nedostatek energie, potravy, netknuté přírody, individuálního prostoru, si vžadují permanentní režim rozumového přerozdělování. Zeleným je jasné, že nejpřímější cestou ke společenské kontrole všeho je stigmatizovat uhlík jako planetární hrozbu.
Tento moderní "ekologismus" je podle Lawsona neomezenou licencí k invazi do soukromí. Lze ho charakterizovat jako "ekofundamentalismus"  — něco na pomezí mezi náboženstvím a zeleným "alarmismem", slibujícím golbální spasitelství. Vzhůru, zelení vojáci, vzhůru do preventivní války za spásu a budoucnost ledních medvědů, kteří jsou ohrožení a zároveń se jim dobře daří."

Tolik George Will.

Komentáře