Rexova vášeň pro rohlíky,

aneb: co je to za novoty ??

Že jsou ovčáci rozežraní, je obecně známo. Rex o tom sice nic nečetl, ale také patří mezi ty, kteří žerou do úplného bezvědomí. Ještě jako malý chasník mne dohnal k tomu, že jsem mu jednou v zoufalství vrazila do huby rohlík v domnění, že budu mít na chvíli od jeho žebrání pokoj.
Zmizel v bydlíku, aby byl v minutě zpátky a žebral. Neznalá jeho schopností a chutí jsem mu učinila výchovnou přednášku o tom, že nesní-li rohlík, má smůlu. (Náš předešlý pes používal rohlík místo hračky, ale do huby by ho byl nevzal ani v největší tísni.) Rex mou přednášku sledoval s velkým zaujetím a dvěma otázníky, každý v jednom oku. Průzkumem bydlíku jsem zjistila, že není po rohlíku ani vidu. Od té doby se domáhal rohlíků velice vehementně, stál před skříňkou s pečivem a ječel.
Při návštěvě u známých sežral mé přítelkyni dvaadvacet rohlíků na jeden zátah. Ne, že by se k nim dostal nějakým nekalým způsobem, návštěvy byly jeho oblíbeným koníčkem a choval se vždy tak, že by vehnal Guthu-Jarkovskému slzy do očí, ale má přítelkyně ho těmi rohlíky častovala do sežrání zásob. Docela jsem očekávala, že to bude mít zdravotní následky, ale nemělo. Jen to Rexe utvrdilo v tom, že rohlík nebude žádná vzácnost, tudíž se od té doby nenechával opít jedním rohlíkem.
Naše ranní psí procházky se odbývaly na Kampě, protože ranní povinnosti nelze odbývat a tedy na dvouhodinové courání Petřínem nebyl čas. Vždy při cestě jsem v malém krámku na Kampě nakupovala pečivo. Rex dostal jeden rohlík jako zálohu a šlo se dom.
Po velmi krátkém čase chodil Rex napřed, aby mi držel místo ve frontě. Já už z dálky viděla, jak se ze dveří krámku vystrčila ruka, sundala Rexovi košík a nacpala mu do huby rohlík. Personál se v obchodě střídal, ale tradice Rexova ranního rohlíku byla zachována. Chodil si pro rohlík i bez mé asistence, sežral ho před krámkem, dostal zpět na čumák košík a spokojeně se ke mně vracel.
Jednoho dne se ale dveře krámku neotevřely, ruka se nevysunula a rohlík nebyl. Rex seděl před dveřmi, poňafával, jako že už je tady a nevěřícně kroutil hlavou. Nic, nic a nic. Tedy si doběhl pro mne, abych učinila příslušná opatření. Teprve na místě samém jsem zjistila, že krámek je přebudovaný na sterilní kvelb pro turisty, původní majitelka se odstěhovala a prodavačka se podobá otrávené tresce.
Ještě dlouho se Rex snažil s personálem navázat kontakt, ovšem bezvýsledně. Pak už míjel krámek, aniž by mu věnoval jediný pohled a kdybych mu to dovolila, docela určitě by jim počůral informační ceduli. Že to jako mají za to.

Anka      

Komentáře