Člověk proti sociálnímu státu

Henry Hazlitt

Přeložil: Finist

kapitola 25.

Co s tím můžeme dělat?

Pokud bude současný pečovatelsko-socialisticko-inflacionistický trend posledních let pokračovat, jsou vyhlídky temné. Je to výhled na rostoucí zdanění, rostoucí výdaje, chronický deficit, rozpočet mimo kontrolu, rostoucí míru inflace až do rozměrů jako v současné Latinské Americe, kolaps dolaru, rostoucí mezinárodní měnový chaos a více a více bezohledné kontroly cen a mezd vedoucí k řízené ekonomice a diktatuře. A pokud by byl tento trend byl přerušen pouze dočasně, mohlo by to vést k nepokojům, vraždám a narušení zákonného pořádku.

Ale v našich silách je nejen odvrátit tyto děsivé vyhlídky, ale také obnovit řád, spravedlnost, ústavnost, omezenou vládu, ekonomickou a osobní svobodu, vnitřní smír a stabilní růst a prosperitu.

Opatření, která musíme přijmout vyplývají z toho, co bylo popsáno v předchozích kapitolách. Musíme zastavit a ve většině případů zcela zvrátit „opatření", která nás přivedla do současného stavu. V minulé kapitole jsme probrali podrobně, ale zároveň poněkud nesystematicky, několik závažných věcí, které by libertariáni měli podporovat. Rád bych zde znovu zdůraznil, také za cenu, že se budu poněkud opakovat, osm opatření, která považuji za nejdůležitější pro odstranění současného ekonomického a politického nepořádku.

1. Musíme začít redukovat velmi rozšířené pravomoci na všech vládních úrovních, lokální, Státní a Federální. Musíme decentralizovat moc, nejen od Federální vlády nazpět k Státní a lokální úrovni, ale uvnitř každé vládní úrovně, zvláště té Federální. Moc úřadu prezidenta přerostla schopnosti každé lidské bytosti vykonávat jí odpovědně a moudře. Dnes není potřeba volat po přijetí více zákonů, ale po méně zákonech. Svět musí být ochráněn před svými zachránci. Pokud by si přátelé svobody měli vybrat nějaký slogan, tak bych navrhoval: Přestaňte se starat! Přestaňte se starat!Zrušte! Nebo ještě kratší: Zrušte!

2. Přestaňte rozmařile utrácet. Zastavte deficity. Vraťte se k vyrovnanému rozpočtu jako k normě spíše než k výjimce. Zastavte neustálé zvyšování národního dluhu. Zastavte inflaci.

3. K zastavení inflace bude nezbytné, aby vláda zastavila zvyšování množství papírových peněz. Mezinárodní měnový fond by měl být rozpuštěn. Mezinárodní dohody by měly být změněny tak, aby z nich alespoň zmizely všechny závazky pro silné měny podporovat slabé — jinými slovy, aby země, které zvládají svoje monetární a fiskální záležitosti dobře, nebyly nuceny podporovat ty, které tyto záležitosti nezvládají; aby dlužné země již nemohli donekonečna odkládat své platby ve zlatě a nutit tak ostatní země, aby zůstaly jejich věřiteli. To také znamená, že „speciálním směnkám" — „papírovému zlatu" — by se nikdy nemělo dovolit vzniknout.

„Zlatý směnný standard" (přesněji řečeno dolarový směnný standard) by měl být zlikvidován. To znamená, že Spojené státy by měly být připraveny vyměnit na požádání zlato za dolary zahraničním centrálním bankám a tyto by neměly nadále zvyšovat své dolarové rezervy a připravit postupnou likvidaci těchto rezerv.

Vláda Spojených států by měla zrušit kontrolu kurzů a zdržet se všech pokusů zakázat, omezit či penalizovat cesty do zahraničí, import či zahraniční investice. A určitě by měla zrušit 36 let trvající prohibici na nákup a držení zlata vlastními občany.

Spojené státy by měly vytvořit plán pro eventuální návrat ke zlatému standartu. To bude pravděpodobně možné uskutečnit po etapách. V tento okamžik se zdá pravděpodobné, že přijdeme také o zbytek zlatého standardu, který máme dnes. A obnovit ho bude možné jenom v daleko vyšším kurzu, než je současných $ 35 za unci.

Ale je ještě příliš brzo uvažovat o všech podmínkách takového eventuálního návratu. Vše, co se dnes dá prohlásit je, že dokud bude světový peněžní systém založen na nekrytém papíru, tak dlouho bude trvat jeho nespolehlivost a nezajištěnost, jestliže ne přímo monetární chaos.

4. Zrušte veškeré zákony o minimální mzdě. Zrušte Norris-LaGuardiův zákon z roku 1932. Zrušte či drasticky změňte Taft-Hartleyho zákon z roku 1947. Přestaňte nutit zákonem zaměstnavatele vyjednávat s odbory, které předkládají nerozumné požadavky. Umožněte zaměstnavatelům, aby mohli pokračovat ve výrobě s těmi zaměstnanci, kteří se rozhodnou nestávkovat či přijmout nové zaměstnance náhradou za stávkující. Zakažte veškeré masové vyhrožování a vynucujte existující zákony proti vandalismu a násilí.

5. Ať vláda upustí od veškerých snah o kontrolu nad cenami, mzdami, úrokovými sazbami, nájemným a všech hrozeb takovou kontrolou.

6. Zastavte neustálé zvyšování břemena sociálního pojištění, subvencí na bydlení, zemědělských subvencí a dalších množících se programů pro „boj s chudobou".

Zde nadnesu čtyři konkrétnější návrhy:

Několik prominentních ekonomů (např. profesoři James Buchanan a Colin Campbell) ukázalo, jak by mohl být současný povinný systém sociálního pojištění přeměněn na dobrovolné pojistné programy.

Federální granty pro státy na zaplacení programů pro „boj s chudobou" by měly být úplně zrušeny nebo případně poskytovány pouze té nejchudší pětině Států.

Samozřejmě je třeba bojovat proti návrhům brát peníze od těch, kteří pracují, aby se mohl „zaručit příjem" těm, kteří nepracují.

Množství lidí závislých na sociálních dávkách bude neustále růst a solventnost vlády se bude stávat dále neudržitelnější, dokud tato část populace bude mít volební právo a bude tak moci legálně nutit druhou část populace, aby jí podporovala. Je potřeba nastolit vážnou debatu o tomto aspektu dnešní demokracie.

7. Progresivní daň z příjmu by měla být opuštěna ve prospěch striktně proporční (rovné) daně. Přesvědčivým argumentem proti progresivnímu zdanění byl zformulován již v roce 1833 skotským ekonomem J.R. McCullochem: „Od okamžiku, kdy opustíte kardinální princip výběru od každého jednotlivce stejného podílu z jeho příjmu nebo jeho majetku, ocitáte se na moři bez kormidla a kompasu a neexistuje žádné množství nespravedlnosti nebo bláznovství, které byste nemohli spáchat".

Je rovněž jasné, že by se neměla vůbec dovolit žádná daňová sazba nad 50%. To se již jedná prima facie o konfiskaci.

Již jsme viděli, že v daňových pásmech nad 50% se vybere do státní pokladny zanedbatelný příjem, a že by jediná rovná daňová sazba 21% stačila na vybrání veškerých příjmů, které jsou dnes vybírány celým rozsahem sazeb od 14 do 77%.

8. Současné rostoucí moci a všudypřítomnosti vlády musí být učiněna přítrž. Staří liberálové od doby Adama Smitha se shodli na tom, že vláda má pouze dvě základní funkce: bránit národ před vnější agresí a bránit jednotlivce před agresí vnitřní.

Někteří dodávají také další funkce: poskytování odpadních stok a pitné vody a dalších hygienických opatření ve městech, budování a údržba komunikací, poskytování důvěryhodné měny, sjednocení standardů měr a vah a zjišťování a zveřejňování určitého druhu informací.

Ovšem o podstatě a přesném vymezení těchto vládních funkcí stejně jako o jejich rozsahu panuje značná neshoda. Co může být řečeno s jistotou je to, že každé rozšíření vládní moci za ony dvě primární funkce by mělo být sledováno s apriorní nedůvěrou a v cestě by takovému opatření mělo stát množství institucionálních a ústavních bariér. Přesně proto, že stát má monopol na násilí, neměl by mu být umožněn monopol v čemkoliv jiném.

Řešením našeho problému není více paternalismu, zákonů, dekretů a kontroly, ale obnovení svobody a volného podnikání, obnovení podnětů k tomu, aby se uvolnila ta ohromná konstruktivní energie 200 milionů Američanů

Komentáře