Bailout

aneb: Morálka zločinu v praxi

Foundryman, Modrý pták

 

V pátek, dne 3. října 2008, schválil Kongres Spojených států finanční plán „záchrany americké ekonomiky". Bez finančního plánu by americká ekonomika zkolabovala. Bude jí dodáno 700 miliard USD. Tak nějak to pravil (a spoustu dalších věcí) „prominentní" český novinář. Tato radostná zvěst ho natolik rozrušila, že, namísto obvyklých dvou vět bez zakoktání, nedal dohromady ani jednu.

Co se tedy stalo, že je třeba zachraňovat „americkou ekonomiku"? Co se stane až bude záchranný plán realizován?

Prastará moudrost praví, že produkce zboží a služeb přináší účastníkům tržní soutěže takové příjmy, že vše, co bylo vyrobeno, bude také koupeno. Celková bilance aktiv a celková bilance pasiv se sobě rovnají, i když na dílčích trzích může dojít k nerovnováze. Ta je následně vyrovnána prostřednictvím cen. Při vyšší nabídce ceny klesají, při vyšší poptávce ceny rostou. Zákazníci se tomuto signálu přizpůsobují, při rostoucích cenách méně utrácejí a více spoří, při klesajících cenách více utrácejí a méně spoří. Je-li více uspořeno, úrokové míry klesají, pokud úspory poklesnou, úrokové míry rostou. Obráceně to platí pro výrobce. Při poklesu cen vyrábějí méně (a méně si půjčují), při růstu cen roste i výroba (a úvěry). Celková bilance aktiv a pasiv se totiž nakonec musí rovnat. Kruh se uzavřel.

Vše funguje, dokud se na scéně neobjeví pan Vozka s názorem, že struktura výroby a spotřeby je špatná! Výrobci produkují příliš mnoho „nepotřebného" harampádí a málo „potřebného" produktu. Pan Vozka ze své vládní pozice mimo trh a s týmem pachatelů dobra v zádech rozhodne, že potřebným produktem jsou např. nemovitosti. Pustí se tedy do díla s heslem „Každému jeho vlastní dům, každému jeho vlastní byt".

Jak lze změnit strukturu výroby a spotřeby, když zákazníci kupují (a spoří) podle cenového signálu na konkrétních trzích a výrobci vyrábějí (a půjčují si) podle téhož cenového signálu? Pan Vozka najde spojence. Tím je pan Oblouk provádějící „prorůstovou měnovou politiku", kterému byl za tímto účelem svěřen monopol na emisi peněz. Pan Oblouk je pevně přesvědčen, že příčinou chudoby je nedostatek peněz, ergo kladívko, budou-li mít všichni dost peněz, chudoba zmizí a nastane ráj na zemi.

V dobách dávno minulých, kdy lidé sotva slezli ze stromů, by pan Praoblouk musel složitě snižovat obsah zlata v mincích, za což by taky mohl dostat do nosu, kdežto dnes máme rozvinutou civilizaci a k dispozici epochální vynález systému částečných rezerv s papírovými penězi. Peníze může mít každý v hojném množství, stačí snížit úrokové míry a poskytnout úvěry. Což pan Oblouk z titulu svého úřadu taky provede a už se těší, jak se mu bude na hrudi vyjímat medaile s nápisem „Zasloužil se o hospodářský růst".

Nízké úrokové míry vedou samozřejmě ke zlevnění ceny peněz tzn. snížení nákladů na financování úvěrů. Takové snížení nákladů najednou dělá s návratností vložených investic úplné divy. Investoři odcházejí z oborů „nepotřebného" harampádí a vrhnou se na stavbu nemovitostí. Tam je možné získat vyšší výnos. Pan Vozka a pan Oblouk jsou nadšeni, jak všechno funguje, medaile a ocenění za zásluhy se jen sypou, úvěrový večírek vypuknul.

Jenže. Člověk je tvor přízemní a nepotřebné harampádí chce kupovat stále. A kde ho vzít? Investoři odkráčeli do nemovitostního (a souvisejících) byznysu a výrobcům nepotřebného harampádí se nedostává úvěrů. Musejí tedy omezit výrobu a s omezenou výrobou je harampádí méně. Je-li ho méně, rostou jeho ceny. Rostou-li jeho ceny, je opět možné dosahovat vyšších zisků. Jenže, kde vzít úvěry na investice, když jsou všechny v nemovitostním (a souvisejících) byznysu, kde naplňují ušlechtilé záměry pánů Vozky a Oblouka? Kde vzít pracovníky, když jsou vytíženi stavbou domů? Případní výrobci nepotřebného harampádí mají smůlu a ceny harampádí zůstávají vysoké.

Doba pokročila, zákazníci platí vyšší ceny za nepotřebné harampádí, které se přece jen ukazuje jako potřebné a to jim poněkud nabourává kalkulace ohledně splátek úvěrů (přestože jsou tak levné), čímž některým nastávají potíže a raději tedy nabídnou dům k prodeji. Cena je přece díky úvěru pana Oblouka vysoká a z výnosu úvěr dozajista splatí.

Jenže nabídka nemovitostí díky ušlechtilému záměru pánů Vozky a Oblouka stále roste a kupujících je stále méně. Výrobci, kteří přišli do oboru poslední, hledí dokončit svoje investice, dokud jsou levné peníze a dokud je ještě někdo vůbec ochoten nemovitosti kupovat. Cena jde dolů a najednou nastává opravdu vážná potíž — stále více šťastných majitelů nemovitostí není, díky růstu cen „ostatního harampádí", ani schopno platit splátky, ani prodat dům za cenu, která by dovolila splatit úvěr.

Jednoho velmi ošklivého dne nastane situace, že žádné další peníze na ty vyprodukované nemovitosti nejsou. Výrobci mají domy a byty, které je třeba splácet. Mají je přece na úvěr. Zákazníci žádné další domy a byty nekupují. Aby se výrobci dostali k penězům, jsou ochotni prodat byty a domy za cokoli. Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. Tím samozřejmě dále zvyšují nabídku domů a bytů, čímž jejich ceny dále klesají. V oborech souvisejících s nemovitostmi probíhá úplně stejný proces. Všichni se snaží zachránit něco z hodnoty včerejšího majetku ve světle dnešních klesajících cen. Reálné ceny statků se přizpůsobují, nikdo nic nekupuje, nikdo nikomu nepůjčí, protože nikdo vůbec netuší, kolik ty byty a domy ve skutečnosti opravdu stojí. Celková bilance aktiv a pasiv se prostě musí vyrovnat. A je to drsná podívaná.

Máme však ještě spasitele — pány Vozku a Oblouka, kteří usoudí, že trh při naplňování jejich ušlechtilých záměrů zcela selhal a neprodleně přikročí k nápravě. Začnou pumpovat do ekonomik astronomické sumy peněz za účelem „stabilizace systému". Toho systému, který předtím oba pánové prvotřídně rozkolísali. Tedy, aby pomohli majitelům nemovitostí (a souvisejících byznysů) navýšit hodnotu jejich aktiv. A aby se mohlo se v tom úvěrovém mejdanu pokračovat dále. Potřebujeme přece růst, aby statistiky dobře vypadaly a pánové Vozka a Oblouk se i nadále měli čím chlubit.

Co bude dál? Ty ohromující sumy budou spláchnuty do kanálu. Všichni, kdo nemovitost chtěli a mohli si jí dovolit, už dávno nějakou mají. Dodatečné (inflační) peníze budou sloužit pouze k tomu, že se dále zvýší ceny „nepotřebného harampádí". Toho harampádí, jehož ceny už dříve byly vysoké, protože investoři byli v „potřebných" oborech, kam je nasměrovali svým jednáním pánové Vozka a Oblouk. Vzájemné relace cen a příjmů se obnoví o úroveň výš, čímž budou znehodnoceny úspory naivních střadatelů. Tito podivíni se namísto nabírání úvěrů naivně pokoušeli něco naspořit, třeba na penzi. Ti to nakonec celé zaplatí. Proč to zaplatí? Přece proto, aby byl finanční systém stabilizován. Je to takový noblesní název pro loupež za bílého dne. Lidé, kteří se toho úvěrového mejdanu nezúčastnili, zaplatí náklady, se kterými nemají nic společného. Ale kdo by se tím zabýval.

Až zmizí i tyto úspory, pánové Vozka a Oblouk s úžasem zjistí, že se všeobecně rozšířila choroba zvaná „neschopnost dostát svým závazkům". Taky se té chorobě krátce říká bankrot.

A to bude jediný výsledek té hezké akce s názvem „Každému jeho vlastní dům, každému jeho vlastní byt".

 

 

poslal sumavak, 13.10.2008, 21:23:00

---

Komentáře

---

RADA pro každý den- NEZAPOMÍNEJTE: Způsob řeči je obrazem ducha! (Seneca)

---

Rada : uvozovky dole = levý ALT+0132, uvozovky nahoře = levý ALT+0147
Rada 2: nechce-li se Vám vypisovat hranaté závorky a uvedené tagy, můžet je "pastnout" či vůbec jen levým tlačítkem myši označit, pustit, znovu levým uchopit a přetáhnout do textu..Nezapomínejte, že se ten zvýrazněný text VŽDY musí ukončit tím druhým tagem !!

---