Od krize k vítězství

Hanne Dahl, poslankyně Evropského parlamentu (Dánsko)
Přeložil: Tomáš Haas

Minulý týden byl ve znamení čehosi, co by se dalo nazvat diplomatickou krizí.

Navštívila jsem Prahu jako členka delegace Výboru pro ústavu (AFCO) Evropského parlamentu, která uskutečnila oficiální návštěvu České republiky, země, která má převzít předsednictví EU. Naivně jsem se domnívala, že se mělo jednat o zdvořilostní návštěvu. Chyba! To jsem se ale opravdu spletla. Mí spolucestující měli, jak se ukázalo, jinou agendu – výhrůžkami, hrozbami a  ponižováním vyvíjet nátlak na Českou republiku, aby ratifikovala Lisabonskou smlouvu ještě před tím, než převezme předsednictví EU.

Domnívala jsem se rovněž, že bychom, vzhledem k tomu, že cestujeme jako reprezentanti Evropské unie, měli zachovávat základní pravidla zdvořilosti. Byla jsem přesvědčena, že jsme svým způsobem vyslanci EU a měli bychom se podle toho chovat.

Tolik pro mé domněnky, dnes jsem už moudřejší.

Delegace měla navštívit Český parlament, Sněmovnu, Senát a Ministerstvo zahraničí v tomto pořadí. Den měl skončit veřejnou debatou na univerzitě. Schůzku s českými poslanci zahájil liberální britský poslanec EP tím, že podle jeho názoru by Česká republika neměla převzít předsednictví, pokud nereatifikuje Lisabonskou smlouvu.

Jde ve skutečnosti o to, že otázku smlouvy projednává český Ústavní soud, protože jsou obavy, že LS může být v rozporu s Českou ústavou. Proto, samozřejmě, ani sněmovna ani senát nemůže smlouvu ratifikovat před tím, než padne rozhodnutí.

O co mi jde: Myslela jsem si, že je hodně hrubé od člena Evropského parlamentu považovat se za oprávněného kritizovat legitimní a demokratický proces, označovat jej za problém a přitom útočit na samotné základní principy rovnosti zemí EU. Kdo si ten pán myslí, že je? 

Podle mého názoru nejen prolomil všechna pravidla chování hosta, nestyděl se ani prohlásit, že považuje českého presidenta téměř za hlupáka, protože podporuje soudní přezkum smlouvy a je odpůrcem předávání suverenity České republiky do Bruselu v rozsahu požadovaném Lisabonskou smlouvou.

Během přestávky jsem se otázala jiného člena našeho výboru, zda si opravdu myslí, že naše delegace má mandát na taková vyjádření. Řekla jsem mu, že se i jako opoziční poslankyně hodlám chovat slušně a že jsem si dobře promyslila, co budu jako reprezentant Evropské unie říkat. Souhlasil se mnou a tím naše diskuse skončila.

Další zastávkou na naší cestě byl český senát. Ten je tradičně nejkritičtější komorou v otázce smlouvy.

Představte si následující obrázek: sedíme u formálního oběda ve Velké hale a začínáme obvyklými zdvořilostmi a výměnou dárků. A v tom začíná nemístná „masáž" ze strany evropské delegace. Češi se nevzdávají lehce, hostitelé, předseda senátního Výboru pro evropské záležitosti a předseda Zahraničního výboru Senátu, se urputně brání.

Vzala jsem si slovo a přednesla delší řeč, ve které jsem komentovala šest bodů, které jsou hlavním předmětem zkoumání Českého ústavního soudu. Zvláštní pozornost jsem věnovala bodům, které by měly být předmětem diskuse nejen v České republice:

Kde jsou hranice únosnosti demokratického deficitu?

Evropský parlament má získat větší váhu v Evropské unii, ale současně je do Evropské unie předáváno více a více pravomocí národních parlamentů. 

Pokud předáme Evropské unii pravomoci v oblasti justice, co bude následovat?

Jaké následky můžeme očekávat v interpretaci evropského občanství, pokud Listina práv získá podle Lisabonské smlouvy právní závaznost?

Řekla jsem, že toto jsou velmi legitimní otázky a že by se Češi neměli podvolit nátlaku a měli by být hrdi nato, že jejich demokratický systém věnuje těmto otázkám takovou pozornost.

To vyvolalo záchvaty vzteku u německého konzervativního europoslance Elmara Broka. Nedokázal se udržet a snažil se mě během mé řeči překřičet. Po té jsme se vydali na prohlídku paláce, během které mne sledoval a pokřikoval nenávistné poznámky. Zdvořile ale pevně jsem mu řekla, že překročil hranici a měl by se ovládat. To se stalo během mého telefonního rozhovoru s reportérem, který se mnou chtěl hovořit o úspěchu legislativního návrhu ochrany podzemních vod.

Zkuste si to představit: funící, zpocený a uřvaný Němec pronásleduje velmi těhotnou ženu po chodbách pražského Senátu při oficiální návštěvě. Bylo to skutečně velmi trapné. Ne ani tak pro mě, ale pro EU, jejíž reprezentanti si myslí, že mají právo udělovat České republice lekce o jejich bezvýznamnosti a malé vážnosti pro převzetí předsednictví. Někteří z nich v debatě řekli, že nejlépe by bylo nechat předsednictví Francii pro další období. Vyhrožovali dokonce, že právě takové problémy s malými zeměmi by mohly vést k opuštění principu rotace předsednictví a k přijetí stálého předsednictví, omezeného na šest největších zemí. Myslím, že ten, kdo to řekl, byl německý poslanec

Jedna věc je trapná situace, která má i komické prvky. Nakonec jsem vstoupila do jisté místnosti a trvala na tom, že dál už mě pan Brok nesmí pronásledovat. Opravdu toho konečně nechal. Jiná věc je ale politcká vážnost situace. Máme brzy schválit smlouvu, která upřednostňuje největší země Unie. Připravujeme smlouvu, která ukončí právo každé země Unie mít svého komisaře. Když se jedna z menších zemí odváží vyjádřit pochybnost, je okřiknuta. Slyšíme, že EU je postavena na principu rovnosti a spolupráce na základě spravedlivé rotace funkcí.  Současně ale EU zcela zřetelně odhaluje svou temnou stranu. Malá země může být bez problému zastrašována a urážena.

Ráda bych věděla, zda náš premiér a ministr zahraničí skutečně seděli jako pár hloupých ovcí, když před časem museli oznámit ostatním členským zemím, že Dánsko bohužel nemůže ratifikovat Maastrichtskou dohodu, protože většina Dánů ji v referendu odmítla.

Pochybuji, že existuje kapitola v učebnici pro vysoké vládní činitele nazvaná „Pro boha nemyslete si, že na vás záleží!" Bude to ostuda, až jim evropští úředníci oznámí: „Vy a vaši ubožáčtí občané máte možná své demokratické postupy a referenda – ale nám je to fuk! Protože Evropská unie, to jsme MY!"

Zdroj: Blog Hanne Dahl

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře