Ústava belgická

Digitalisoval a poslal Westík.

 

                                                        
                                               Ve jménu národa belgického

Národní kongres stanoví:

                                                               Část první
                                                Země a její rozdělení
.........................................................................................
                                                                Část druhá.
                                                 Belgové a jejich práva.
Čl.4. Povaha Belga se získává,zachovává a ztrácí podle nařízení stanovených zákonem   občanským.
Tato ústava a ostatní zákony týkající se práv politických stanoví, jaké jsou kromě této povahy podmínky k vykonávání těchto práv.
Čl.5.Občanské právo se propůjčuje mocí zákonodárnou.
Jen vyšší občanské právo činí cizince rovna Belgovi ve vykonávání práv politických.
Čl.6.Ve státě není žádného rozdílu stavů.
Belgové jsou rovni před zákonem; jen oni mají přístup k úřadům civilním i vojenským,ovšem s výjimkami,které může stanovit zákon pro případy zvláštní.
Čl.7. Svoboda osobní se zaručuje.
Nikdo nesmí být stíhán leč v případech zákonem předvídaných a ve formě jím předepsané.
Kromě in fragranti nesmí být nikdo zatčen,leč z důvodného rozkazu soudcova,který musí býti oznámen při zatčení anebo v nejbližších 24 hodinách.
Čl.8.Nikdo nesmí být odňat proti své vůli soudci,kterého mu zákon vykazuje.
Čl.9.Žádný trest nesmí býti udělen ani vykonán leč na základě zákona.
Čl.10.Příbytek jest nedotknutelný; žádná domácí prohlídka nesmí být vykonána,leč v případech zákonem předvídaných a ve formě jím předepsané.
Čl.11.Nikdo nesmí být zbaven svého majetku,leč pro věc obecné prospěšnosti,jen v případech a způsobem stanoveným zákonem a za  spravedlivou a předchozí náhradu.
Čl.12.Trest zabavení statků nesmí býti uložen.
Čl.13.Ztráta občanských práv  jest zrušena; nesmí býti znovu zavedena.
Čl.14.Svoboda náboženská,svoboda veřejného vykonávání úkonů náboženských,jakož i svoboda projevovati své smýšlení v čemkoli, se zaručuje kromě stíhání přestupků spáchaných za příležitosti vykonávání těchto svobod.
Čl.15.Nikdo nesmí býti donucován k jakémukoliv účastenství v aktech a obřadech bohoslužebných,ani k šetření svátků některého náboženství.
Čl.16.Stát nemá práva zasahovati ani do jmenování, ani instalování duchovních,ani jim brániti v dopisování s jejich představenými anebo v uveřejňování jejich  vyhlášek,ovšem v tomto případě zavazují se obyčejnou zodpovědností ve věcech tisku a publikování .
Sńatek občanský musí vždycky předcházeti před svatebním požehnáním až na výjimky,které může zákon případně stanoviti.
Čl.17.Vyučování jest svobodné: každé preventivní opatření jest zakázáno; stíhání přestupků se smí říditi jen zákonem.
Veřejné vyučování udělované nákladem státu řídí se rovněž zákonem.
Čl.18.Tisk jest svobodný; censura nesmí být nikdy zavedena; na spisovatelích,nakladatelích neb tiskařích nesmí se žádati kauce.
Je-li spisovatel znám a usazen v Belgii, nesmí být stíhán ani nakladatel,ani tiskař,ani roznášeč.
Čl.19. Belgové mají právo shromažďovati se pokojně, beze zbraně,řídíce se zákony,které mohou regulovati vykonávání tohoto práva,ale nejsouce povinni žádati předem o povolení.
Toto nařízení nevztahuje se na shromáždění pod širým nebem,které podléhají zákonům policejním.
Čl.20.Belgové mají právo se spolčovati; toto právo nepodléhá žádnému preventivnímu opatření.
Čl.21.Každý má právo podávati státním úřadům žádosti podepsané jednou nebo více osobami.
Jen stávající úřady mají právo podávati žádosti jménem souborným.
Čl.22.Listovní tajemství jest neporušitelno.
Zákon stanoví činitele odpovědné za  porušení tajemství  listů svěřených poště .
Čl.23.Užívání jazyků běžných v Belgii jest libovolné; smí být regulováno jen zákonem a to pouze pro jednání veřejných úřadů a pro záležitosti soudní.
Čl.24.Není třeba žádného předchozího dovolení k stíhání funkcionářů státních za činy jejich úřadování kromě toho, co jest ustanoveno o ministrech.

                                                                        Část třetí.

                                                                           Moci.

Čl.25. Všechny moci vycházejí z národa.
Vykonávají se způsobem ustanoveným ústavou.
Čl.26. Moc zákonodárnou vykonává souborně král, sněmovna poslanecká a senát.
Čl.27. Iniciativa náleží každé ze tří větví moci zákonodárné.
Ale každý zákon týkající se příjmů a vydání státu anebo kontingentu vojenskému musí býti nejprve odhlasován sněmovnou poslaneckou.
Čl.28. Výklad zákonů cestou úřední náleží výhradně moci zákonodárné.
Čl.22.Králi náleží moc výkonná,tak jak jest vymezena ústavou.
Čl.30.Moc soudní se vykonává soudními dvory a tribunály.
Nálezy a rozsudky se vykonávají jménem krále.
Čl.31.Zájmy výhradně obecní neb provinciální spravují rady obecní neb provinciální dle zásad zavedených ústavo
                                                         
                                                                            Hlava první.
                                                               
                                                                           Sněmovny..
Čl.32.Členové obou sněmoven zastupují národ a ne pouze provincii anebo část provincie,která je jmenovala.
Čl.33.Zasedání sněmoven jsou veřejná.
Ale každá sněmovna sestoupí se v tajný výbor na žádost svého předsedy aneb deseti členů.
Pak rozhodne prostou většinou,má-li býti týž předmět projednán znovu ve veřejném zasedání.
Čl.34.Každá sněmovna prověřuje průkazy svých členů a soudí spory,které o tom vzniknou.
Čl.35.Nikdo nesmí být najednou členem obou sněmoven.
Čl.36.Člen jedné neb druhé sněmovny jmenovaný vládou  placeným úředníkem,přijme-li jmenování,přestává ihned zasedati a nenabývá znovu své funkce leč novou volbou.
Čl.37.Při každém zasedání jmenuje každá ze sněmoven svého předsedu,svého místopředsedu a svůj výbor.
Čl.38.Každé usnesení se přijímá prostou většinou hlasů kromě toho,co stanoví sněmovní řád o volbách a podáních.
V případě rovnosti hlasů jest projednávaný návrh zamítnut.
Žádná z obou sněmoven nesmí se usnášeti,pokud se nesejde většina členů.
Čl.39.Hlasuje se nahlas nebo povstáním;o souhrnu zákonů hlasuje se vždycky podle jmen a nahlas.Volby a návrhy kandidátů jsou tajné.
Čl.40. Každá sněmovna má právo anketní.
Čl.41.Žádná předloha nesmí býti přijata sněmovnou, pokud nebyla odhlasována článek za článkem.
Čl.49. Z8kon volební vymezuje počet poslanců podle lidnatosti; tento počet nesmí být větší,než aby připadalo na jednoho poslance 40 000 obyvatel;stanoví rovněž podmínky požadované na voliči a postup výkonů volebních.
Čl.50.K volitelnosti opravňuje:
1.Původ belgický anebo nabytí vyššího občanského práva.
2.Požívání práv občanských i politických.
3.Dosažený dvacátý pátý rok.
4.Usídlení v Belgii.
Žádná jiná podmínka volitelnosti nesmí býti vyžadována.
Čl.51.Členové sněmovny poslanecké se volí na čtyři léta.Obnovují se polovičně  každá dvě léta podle pořádku stanoveného zákonem volebním.
V případě rozpuštění obnovuje se sněmovna celkově.
Čl.52.Každý člen sněmovny poslanecké požívá měsíčního platu 200 zlatých po celé trvání zasedání.Ti,kteří bydlí v městě, v němž se zasedání odbývá,nemají žádného platu.

                                                              Oddělení druhé 
                                                                     Senát

Č.53. Členové senátu jsou voleni v poměru lidnatosti každé provincie od občanů, kteří volí členy sněmovny poslanecké.
Čl.54.Senát má polovici tolika členů, co druhá sněmovna.
Čl.55. Senátoři se volí na osm let;obnovují  se polovičně každá čtyři léta podle pořádku stanoveného zákonem volebním.
Čl.56.K volitelnosti a úřadu senátorskému opravňuje:
1.Původ belgický anebo dosažení vyššího občanského práva.
2.Požívání práv občanských i politických.
3.Usídlení v Belgii.
4.Věk nejméně čtyřiceti let.
5.Platiti v Belgii nejméně 1000 zlatých přímých daní, patenty v to počítaje.
V provinciích,kde počet občanů platících  1000 zlatých přímé daně nedosahuje poměru 1 na 6000 duší obyvatelstva,doplňuje se největšími poplatníky provincie až k dosažení potřebného poměru 1 na 6000.
Čl.57. Senátoři nedostávají ani platu, ani diet.
Čl.58.Ve věku 18 let má praesumptivní dědic královský právo senátorské.Hlas poradný má teprve ve věku dvaceti pěti let.
Čl.59.Každé shromáždění senátu,které by se odbývalo mimo dobu zasedání poslanecké sněmovny, jest zcela neplatno.

                                                                                    Hlava druhá
                                                                              Král a ministři

                                                                               Oddělení první
                                                                                     Král

Čl.60. Ústavní moc královská jest dědičná v přímém,přirozeném a zákonném potomstvu J.V.Leopolda Jiřího Kristiána Bedřicha Sasko-Koburského, z muže na muže,pořadem  prvorozenství a s trvalým vyloučením žen a jejich potomstva.
Čl.61 Nebude-li mužského potomstva J.V. Leopolda Jiřího Kristiána Bedřicha Sasko-Koburského, bude moci jmenovati svého nástupce se souhlasem sněmoven vysloveným způsobem  předepsaným v následujícím článku.
Nestane-li se jmenování dle způsobu svrchu uvedeného, zůstane trůn uprázdněn.
Čl.62.Král nesmí být zároveň hlavou jiného státu bez souhlasu sněmoven.
Žádná z obou  sněmoven nesmí uvažovati o této věci,nejsou-li přítomny aspoň dvě třetiny jejich členů a usnesení není přijato,pokud se nedosáhne rovněž aspoň dvou třetin hlasů.
Čl.63. Osoba královská jest nedotknutelna; jeho ministři jsou odpovědni.
Čl.64,. Žádný výnos královský nemá platnosti, není-li spolupodepsán ministrem,jenž tím samým bere na sebe  zaň odpovědnost.
Čl.65. Král jmenuje a sesazuje ministry.
Čl.66. Udílí hodnosti ve vojště.
Obsazuje úřady  při nejvyšší správě a ve stycích zahraničních kromě výjimek stanovených zákony.
Obsazuje ostatní úřady jen na  základě výslovného opatření zákona.
Čl.67. Vydává nařízení a rozkazy potřebné k vykonávání zákonů,ale nemůže nikdy zákony samy ani zrušiti,ani dáti dispens od provádění jich.
Čl.68. Král velí silám pozemským i námořním,prohlašuje válku,uzavírá mír,smlouvy spojenecké a obchodní. Podává o tom sněmovnám zprávu ihned,jakmile to zájem a bezpečnost  státu dovolí,připojuje potřebná vysvětlení.
Smlouvy obchodní a takové, které by mohly stížiti stát anebo vázati jednotlivě Belgy  nemají platnosti, pokud se jim nedostane souhlasu sněmoven.
Žádné postoupení,žádná výměna,žádné připojení země nesmí se státi leč na základě zákona.V žádném případě  nesmí se tajnými články nějaké smlouvy rušiti články zřejmé.
Čl.69. Král potvrzuje a prohlašuje zákony.
Čl.70. Sněmovny se scházejí plnoprávně každého roku druhý úterek listopadový,nebyly-li dříve svolány králem.
Sněmovny mají zůstati shromážděny každý rok aspoň čtyřicet dní.
Král prohlašuje konec zasedání.
Král má právo svolati mimořádně sněmovny.
Čl.71. Král má právo rozpustiti  sněmovny současně nebo jednotlivě .Patent rozpušťovací  obsahuje svolání voličů do čtyřiceti dnů a sněmoven do dvou měsíců.
Čl.72. Král může odložiti zasedání sněmoven.
Ale odklad nesmí přesahovati dobu jednoho měsíce,ani býti obnoven v témže zasedání bez svolení sněmoven.
Čl.73. Má právo odpustiti nebo zmírniti tresty přisouzené soudci až na to,co je ustanoveno v příčině ministrů.
Čl.74. Má právo raziti peníze pořadem zákona.
Čl.75. Má právo udíleti tituly šlechtické,ale nesmí spojovati s nimi žádné výsady.
Čl.76. Udílí vojenské řády šetře nařízení zákona.
Čl.77. Zákon stanoví civilní listu na dobu trvání každé vlády.
Čl.78. Král nemá jiné moci kromě té, kterou mu dává výslovně ústava a zvláštní zákony vydané na základě ústavy samé.
Čl.79. Zemře-li král, shromáždí se sněmovny bez svolání nejpozději v deseti dnech ode dne úmrtí.
Byly-li sněmovny před tím  rozpuštěny a v rozpouštěcím patentu svolány na dobu pozdější než připadne na desátý den,nastoupí staré sněmovny zase svou činnost na tak dlouho,pokud se nesejdou sněmovny,jež je mají nahraditi.
Byla-li rozpuštěna jen jedna sněmovna,platí totéž pravidlo o této sněmovně.
Počínaje smrtí královou až do složení přísahy jeho nástupce na trůnu nebo vladařovy ,ústavní moc králova jest vykonávána ve jménu národa belgického ministry shromážděnými v radu s vlastní zodpovědností.Čl.80. Král se stává plnoletým dokonaným osmnáctým rokem.
Dostává se v držení trůnu,až když složí ve shromáždění obou sněmoven slavnostním způsobem tuto přísahu:
„Přísahám, že budu šetřiti ústavy a zákonů národa belgického,zachovávati národní samostatnost a nedílnost území."
Čl.81. Je-li při smrti králově jeho následník nedospělý,sejdou se obě sněmovny v jediné shromáždění,aby se postaraly o vladařství a poručenství.
Čl.82. Ocitne-li se král ve stavu neschopnosti k vládě, ministři, davše konstatovati tuto neschopnost,svolají bez prodlení sněmovny.Shromážděné sněmovny opatří vladařství  a poručenství.
Čl.83. Vladařství může být propůjčeno jen jedné osobě.
Vladař nastoupí svůj úřad složiv dříve přísahu nařízenou v článku 80.
Čl.84. Po dobu vladařství nesmí se státi žádná změna ústavy.
Čl.85 V případě uprázdnění trůnu sněmovny uvažujíce pohromadě postarají se prozatímně o vladařství až do sejití se sněmoven úplně obnovených; toto sejití se musí státi nejpozději ve dvou měsících.Nové sněmovny uvažujíce pohromadě postarají se definitivně o obsazení.

                                                             Oddělení druhé
                                                                     Ministři

Čl.86. Ministrem může býti jen rodilý Belgičan aneb ten,komu bylo uděleno vyšší občanské právo.
Čl.87. Žádný člen královské rodiny nesmí býti ministrem.
Čl.88. Ministři mají poradný hlas v té neb oné sněmovně jen tehdy, jsou-li jejími členy.
Mají přístup do sněmoven a mohou býti vyslechnuti,žádají-li za to.
Sněmovny mohou žádati za  přítomnost ministrů.
Čl.89. V žádném případě nemůže ani ústní, ani písemný rozkaz krále zbaviti ministra odpovědnosti.
Čl.90. Sněmovna poslanecká má právo obžalovati ministry a pohnati je před soud kasační,jenž jediný má právo je souditi, kromě toho,co bude stanoveno zákonem o civilní žalobě  poškozené strany a o zločinech a přestupcích,jichž by se dopustili ministři mimo konání svého úřadu.
Zákon stanoví případy zodpovědnosti,tresty,které mají stihnouti případně ministry,a  způsob zakročení proti nim buď na žalobu přijatou v sněmovně poslanecké anebo na stíhání strany poškozené .
Čl..91. Král nesmí dáti milost ministru odsouzenému dvorem kasačním leč na prosbu jedné z obou sněmoven.



                                                                                          Hlava třetí
                                                                                         Moc soudní

Čl.92. Spory, jejichž předmětem jsou práva občanská, spadají výhradně v obor tribunálů.
Čl.93. Spory, jejichž předmětem jsou práva politická, spadají v obor tribunálů až na výjimky,stanovené zákonem.
Čl.94. Žádný tribunál, žádný řádný soud civilní nesmí býti zřízen leč na základě zákona.
Nesmí býti utvořen ani z komisí,ani z tribunálů mimořádných,ať je to pod jakýmkoli pojmenování.
Čl.95. Pro celou Belgii jest jeden kasační dvůr.
Tento dvůr nerozsuzuje rozepří vyjímaje soud ministrů.
Čl.96. Výslechy tribunálů jsou veřejné,není-li tato veřejnost nebezpečna  pořádku a mravnosti;a v tom případě prohlásí to tribunál svým dobrozdáním.
Při přečinech politických a tiskových musí býti vyloučení veřejnosti přijato jednohlasně.
Čl.97. Každý rozsudek jest odůvodněn.Pronáší se veřejně.
Čl.98. Porota jest zavedena ve všech věcech trestních a pro přečiny tiskové a politické.
Čl.99. Soudcové smírní a soudcové řádní jsou jmenováni přímo králem.
Radové appellačních dvorů,předsedové a místopředsedové tribunálů první intance toho oboru jsou jmenováni králem podle dvou dvojitých seznamů, z nichž jeden jest navržen těmito dvory,druhý radami provinciálními.
Radové kasačního dvora jsou jmenováni králem  podle dvou seznamů in duplo ,z nichž jeden jest navržen senátem,druhý kasačním dvorem.
V obou těchto případech  mohou býti kandidáti jednou listinou uvedeni též na druhé.
Všechny návrhy jsou veřejné a musí se podati aspoň 14 dní před jmenováním.
Dvory volí ze sebe své presidenty a vicepresidenty.
Čl.100. Soudcové jsou jmenováni doživotně.
Žádný soudce nesmí býti svého místa zbaven ,ani suspendován ,leč na základě rozsudku.
P5esazení soudce nemůže nastati leč při novém jmenování a s jeho svolením.
Čl.101. Král jmenuje a sesazuje úředníky státního návladnictví u dvorů a tribunálů.
Čl.102. Služné členů stavu soudcovského jest stanoveno zákonem.
Čl.103.Žádný soudce nesmí přijmouti od vlády funkcí placených, leč by je konal zdarma a kromě případů nesrovnatelnosti stanovených zákonem.
Čl.104. V Belgii jsou tři dvory appellační.
Zákon vymezuje  jejich obor i sídlo.
Čl.105. Zvláštními zákony se spravuje organizace soudů vojenských, jejich kompetence, práva a povinnosti členů těchto soudů a doba jejich úřadování.
V místech stanovených zákonem jsou soudy obchodní. Týmž zákonem spravuje se jejich organisace, jejich kompetence, způsob jmenování členů a doba jejich úřadování.
Čl.106. Kasační dvůr rozsuzuje v případech konfliktů kompetencí způsobem, který stanoví zákon.
Čl.107. Dvory a tribunály neprovedou rozsudky a nálezy obecné,provinciální a místní, neshodují-li se ze zákony.



)                                                                                     Hlava čtvrtá
                                                                    Zřízení provinciální a obecní

Čl.108. Zřízení provinciální a obecní řídí se zákony.
Tyto zákony potvrzují provádění těchto principů:
1.    Přímé volby až na výjimky,které může stanoviti zákon v příčině předsedů obecních správ a vládních komisařů při radách provinciálních.
2.    Kompetence rad provinciálních a obecních ve všem, co se týká zájmů provinciálních neb obecních bez újmy schválení jejich kroků v případech a podle způsobu, který stanoví zákon.
3.    Veřejnost zasedání rad provinciálních a obecních v mezích stanovených zákonem.
4.    Veřejnost rozpočtů a účtů.
5.    Intervence krále nebo moci zákonodárné na zamezení toho, aby rady provinciální a obecní nepřekračovaly meze svých kompetencí a neporušovaly zájem obecný.
Čl.109. Vedení matrik a register spadá výlučně v obor kompetence úřadů obecních.

                                                                               Část čtvrtá.
                                                                                Finance.

Čl.110. Žádná daň ve prospěch státu nesmí být zavedena leč zákonem.
Žádný poplatek,žádná daň provinciální nesmí být uložena bez souhlasu provinciální rady.
Žádný poplatek, žádná daň obecní nesmí být uložena bez souhlasu obecní rady.
Zákon stanoví výjimky, jejichž nutnost ukáže se zkušeností,v příčině daní provinciálních a obecních.
Čl.111. Daně ve prospěch státu se povolují každoročně.
Zákony, které je nařizují,mají platnost jen na rok, nejsou-li obnoveny.
Čl.112. Nesmí být udělena výsada v příčině placení daní.
Žádné vynětí,ani zmírnění daně nemůže býti  povoleno leč zákonem.
Čl.113. Mimo případy výslovně vymíněné zákonem nesmí býti na občanech požadován žádný jiný poplatek kromě daně ve prospěch státu.Není zavedena žádná novota v dnešním zřízení polders a wateringen, které zůstává i na dále podrobeno řádnému zákonodárství.
Čl.114. Žádná pense,ani žádná remunerace na útraty státní pokladny nesmí býti udělena leč na základě zákona.
Čl.115. Každoročně přijímají sněmovny zákon o účtech a povolují rozpočet.
Všechny příjmy a vydání státu mají býti obsaženy v rozpočtu a účtech.
Čl.116. Členové vrchní účtárny jsou jmenováni sněmovnou poslaneckou na dobu vymezenou zákonem.
Tato účtárna má za úkol prohlížeti a likvidovati účty nejvyšší správy a všech povinných počtem ze státních peněz.Pečuje,aby žádný článek výdajů v rozpočtu nebyl překročen a aby nebylo žádného převodu.Uzavírá účty s různými správami státními a jest povinna shledati k tomu cíli všechny zprávy a potřebné účetní listiny. Generální účet státu se předkládá sněmovnám s informacemi vrchní účtárny.
Tato účtárna jest uspořádána zákonem.
Čl.117. Služné a pense duchovenstva vyplácí stát, částky k tomu potřebné obsaženy jsou každoročně v rozpočtu.

                                                                                           
                                                                       Část pátá
                                                                Válečná moc státu

Čl.118. Způsob odvodu k vojsku jest stanoven zákonem. Týmž řídí se také postup,práva a povinnosti osob vojenských.
Čl.119. Kontingent vojenský odhlasuje se každoročně. Zákon, který jej vymezuje,má platnost jen na dobu jednoho roku,není-li obnoven.
Čl.120. Organizace a kompetence četnictva jsou předmětem zvláštního zákona.
Čl.121. Žádný vojenský sbor cizí nesmí být přijat do služeb státu, nesmí  prodlévati,ani procházeti zemí leč na základě zákona.
Čl.122. Existuje garda občanská; její organizace řídí se zákonem.
Důstojníci všech stupňů,nejméně do kapitána, jsou jmenováni gardami až na výjimky,které byly uznány nutnými pro úředníky zásobní.
Čl. 123. Mobilisace občanské gardy  může býti nařízena jen na základě zákona.
Čl.124.  Osoby vojenské nesmějí býti zbaveny svých hodností, odznaků a platů leč způsobem stanoveným zákonem.

                                     
                                                                    Část šestá
                                                              Opatření všeobecná
Čl.125. Národ belgický má barvy červenou, žlutou a černou a ve znaku království belgického lva s heslem:JEDNOTA DÁVÁ SÍLU.
Čl.126. Město Brussel  jest hlavním městem Belgie a sídlem vlády.
Čl.127. Žádná přísaha nesmí býti nařízena leč na základě zákona.Zákon stanoví přísežnou formuli.
Čl.128. Každý cizinec, který se nalézá na území belgickém, požívá ochrany poskytované osobám i majetku kromě případů vymíněných zákonem.
Čl.129. Žádný zákon,.žádný nález, ani nařízení správy,generální, provinciální neb obecní není závazný,nebyl-li vydán ve formě stanovené zákonem.
Čl.130. Ústava nesmí být zrušena ani vcelku, ani částečně.

                                                                     Část sedmá
                                                             O revisi ústavy

Čl.131. Moc zákonodárná má právo prohlásiti, že jest třeba revise nebo toho či onoho nařízení ústavního,které udává.
Po tomto prohlášení jsou obě sněmovny plnoprávně rozpuštěny.
Na místo nich budou svolány dvě nové podle čl.71.
Tyto sněmovny rozhodnou ve srozumění s králem o bodech podrobených revisi.
V tomto případě nemohou se sněmovny usnášeti,jestliže aspoň dvě třetiny členů, z nichž se každá skládá ,nejsou přítomny a žádná  změna nebude přijata, nedosáhne-li se aspoň dvě třetiny hlasů.
Čl.132. Při první volbě hlavy státu bude dovoleno nešetřiti prvního nařízení článku 80.







 

poslal sumavak, 10.07.2009, 22:34:00

---

Komentáře

---

RADA pro každý den- NEZAPOMÍNEJTE: Způsob řeči je obrazem ducha! (Seneca)

---

Rada : uvozovky dole = levý ALT+0132, uvozovky nahoře = levý ALT+0147
Rada 2: nechce-li se Vám vypisovat hranaté závorky a uvedené tagy, můžet je "pastnout" či vůbec jen levým tlačítkem myši označit, pustit, znovu levým uchopit a přetáhnout do textu..Nezapomínejte, že se ten zvýrazněný text VŽDY musí ukončit tím druhým tagem !!

---

Nadpis:...prosím vyplňovat !!       zde vložte odkaz :
           
Rada : uvozovky dole = levý ALT+0132, uvozovky nahoře = levý ALT+0147
[xy]       [i]..kurzíva..[/i]       [b]..tučně..[/b]       [b][i]..tučná kurziva..[/i][/b]

Váš e-mail:                       Podpis:

                                                 Nezapomněli jste se podepsat?  pak: