Umělecký nepravidelník, snad ne poslední

Frans Snyders
aneb: na postavy nepouštět 

Poslal: Jirka ppa

 Tentokrát zabrousíme trošku jinam, než bylo zvykem, i když se mého oblíbeného území dotkneme, ale pouze na 7 let . A co je to sedm let v plodném životě umělcovo...

Antverpan Frans Snyders (Snijders) se narodil v roce 1579 v rodině, teď nezáviďte, velmi známeho restauratéra, hoteliera a mecenáše umění. Nejen že tedy od mládí byl nucen mýt nádobí a utírat příbory, ale mohl i pravidelně pozorovat výkvět flanderského malířství. A to nejen při práci, ale i při radovánkách. Tuším, že tento stimul byl pro něj ten největší motiv, proč se vrhnul na průkopnictví v jedné, velmi výdělečné, cestě životem.... A tak byl 11. 11. 1579 v Antverpách pokřtěn, za kmotry mu byli paní Talent a pan Obchodnický „čuch".

Ve škole ho moc vidět nebylo, ale za výčepním pultem, s utěrkou a pak i se skicákem, v tátově hospodě byl pečený vařený. Od mala věděl, že bude malířem. Protože byl velmi chytrý a věděl, co mu jde lépe a co hůře, tak prostě a jednoduše rozvíjel jen to, co mu pánbůh nadělil. A proto ve svých 21 letech nastoupil k Pietru Breughelovi, samozřejmě mladšímu, a pomáhal i Hendrikovi van Balenovi. A tak jako „lux" nasával a nasával, tedy tu techniku malby, perspektivu a vše, co se nedotklo ani náznakem toho, co nikdy dobře netrefil, tedy lidí. Tedy já myslím, že by to jistě zvládnul, ale on si to tak myslel, že to bude to nejlepší. Za pouhých pár let (10) se stal členem malířského cechu sv. Lukáše. Jakmile se stal řádným malířem, mohl vyrazit do světa. Tehdejší svět, tedy malířský, měl střed trochu jinde, než v rodných Antverpách a tak musel cestovat až do slunné Itálie.

Pobyt v Itálii mu samozřejmě prospěl nejen v tom, že se opálil a ochutnal skvělá jídla, ale s doporučením co měl, ho přijal kardinál arcibiskup Borromea a dal mu práci jak v „jeho" Miláně tak i v Římě. A mimo práce na výzdobách kostelů a malování pozadí obrazů a tak podobně, načuchnul k té Italské lehkosti bytí, ladnosti kreseb a tehdejšímu nejprogresivnějšímu manýrysmu. Těch celých sedm let se věnoval jenom tomu malování a oslavám. Co taky jiného, když měl ve Flandrech vyhlédnutou nevěstu, která o tom ještě nevěděla, Margharetu de Vos, z malířské rodiny. Byla to prý taková kost, že v Itálii jí prý nebylo rovno.

No, a tak když se v roce 1609 vrátil do rodného hostince, ukázal jí svoje vydělané peníze a samozřejmě nejen to, bylo už o něm známé, že je talentovaný a perspektivní a tak byla za chvilku ruka v rukávě. Když už měl tedy zajištěné teplo rodiného krbu, mohl se věnovat svému umění. Ale to by nebyl Snyders aby se v tom neobjevili ten kmotr s kmotrou. Od roku 1613 začal spolupracovat s Rubensem a to velmi úzce. Prostě Rubnes mu na jeho obrazy maloval postavy a čerstvě ženatý Frans mu k jeho postavám domalovával kytičky a zvířátka. Protože to uměl nejlépe ze všech.

A tak jeho obrazy stouply v ceně a stal se nejen pojmem, ale i vyhledávaným malířem. Zakázky se mu jen hrnuly a on mohl pomýšlet na samostatnou práci. A co jiného mu zbývalo, když uměl skvěle kytičky a zvířátka, než že začal mastit to, co uměl. Byl ale velmi vychytralý, začal velmi zlehka, aby to kupce neznepokojilo...:

    A pak to začalo. Kupil to co uměl na jedno místo v tom největším množství, co plátno pojmulo. A tak vznikl nový druh obrazu, tedy zátiší. Napřed to bylo velmi jednoduché, kouknul se do své restaurace a namaloval přesně to, co viděl. Tedy Kuchyňské zátiší. No a protože si ještě nebyl úplně jistý, jak to bude vypadat, Rubens mu tam vyšvihl postavu, aby to nebylo jenom o hrncích a jídle....

No a bylo to, nový druh obrazu byl na světě. I když se prvotní název tohoto druhu nevžil. Uznejte sami, že slovo spižírna, je poněkud těžkopádné. Ale zátiší, to je jiná káva.

Úspěch byl nečekaný a nejen že se ten první obraz líbil, ale obchodníci se zeleninou,

s rybami....

a

kuchaři,

hotelieři

 cechmistři,

květináři.......pochopili okamžitě možnosti a výhody tohoto nového stylu, pro své podnikání. Patřilo to prostě ke koloritu doby, aby v kanceláři místní odborové organizace samostatných pěstitelů ovoce byl plakát od Snyderse

Proto, aby se už nemusel dělit o výdělek s Rubensem, tak geniálně tvořil kompozici a dodával „plakátům" výbušnost, tu čenichajícím psem, tam krabem, co už už sklouzne z hromady korýšů...chobotnicí co je zpola "utečená" se stolu.....popřípadě nedbale odhozenou mušlí opřenou o talířek s vodou, nebo kapající krví ze zobáku chřástala připraveného k prodeji... Nebyl to jen prostý výčet všech laskomin a darů země. Je to fantastická přehlídka co podráždí sliné žlázy a donutí naplnit žaludek kyselinami a to se jen na obraz koukáte. Jsou to nejdražší bigboardy na světě, které okouzlí nejen svojí velikostí, ale i zobrazenými produkty. Je jen škoda, že lachtana či plameňáka si normálně koupit nemůžete. Stejně tak i další rybičky, zvířátka, zeleniny a ovoce, se už prostě nedají sehnat ani pod rukou.....

Samozřejmě si úspěchu užíval až do smrti. A aby se peníze tak rychle nerozfofrovaly,  naučil svého švagra malovat stejným stylem. Tak reklamní atelier pana Snyderse, pokračoval ještě trošku déle než do roku 1657, kdy se Frans obklopen rodinou odebral do nebe..... a teď tam třeba popíjí se zemřelejma slavnejma reklamníma fotografama, či s panem Kodakem.....kdo ví.

Jeho kompozic a motivů pak využívali i další, co se zátiší věnovali, ale nevím, jestli vůbec někdo dosáhl jeho výpravnosti, smyslu pro detail a geniality... Podle mého byl nenásledovaným gigantem, byl to jen on a jediný kdo dal "spižírně" dynamiku, náboj a "vůni"... ostatní malíři, když namalují rybí trh, tak jim to bohužel tak nesmrdí, jako Fransovi.

U nás v kotlině mnoho obrazů od Snyderse, nebo z jeho dílny, není. Snad jen za zmínku stojí jedno zátiší v jídelně, respektive v přípravně studené kuchyně, na zámku Konopiště. Visí na pravé straně pokoje, když budete stát zády k oknům a budete mít před sebou ty úchvatné renesanční šlechtické židle, co si je brali sebou na vejlety a dělaly se na míru a tedy každá má jinou výšku. Ale v Kunsthistorisckém muzeu ve Vídni je mají a ten komu ryby nevoní, ať tam radši nechodí....Také jsou jeden či dva vystaveny u Lichtensteinů v muzeu, kousek od centra. Ale tam bych zase nedoporučoval jít těm, komu se nelíbí mrtvola tuleně, nebo volavka visící za nožky v průvanu.

Za Vás očuchal Jirka ppa

Komentáře