Demokrat

Zuzana Chlumská

V předešlé diskusi dostali jsme se k obsahu slova demokrat, z níž více než patrné, že názor na obsah slova se u diskutujích liší.

A není divu – jako každé slovo, vzniklé před několika tisíci lety, prošlo historickými i politickými peripetiemi a jeho význam se tu zpřesňoval, tu zamlžoval a měnil dle aktuálních potřeb.

Demokrat je stoupenec demokracie, tedy vlády lidu – na tom se bezpochyby shodnou všichni. Jenže jaké demokracie, když demokracií je habaděj? A demokratů ještě více, když do chápání vnáší svá subjektivní hlediska a zájmy!

Pojďme si osvěžit, jak se chápání slova demokracie měnilo v průběhu věků a v názorech, které přetrvaly.

Platon za ideální považuje timokracii , kde principem je čest. Tato forma vlády pak postupně degeneruje v oligarchii. Bohatství ovšem oslabuje statečnost těch, kteří jím disponují a tak se časem stane, že jsou přemoženi a nastoupí demokracie s pojetím neomezené svobody. Neomezená svoboda pak způsobuje anarchii ve všech vrstvách a úrovních společnosti a degeneruje v tyranii, pro kterou je charakteristický chtíč.

Aristoteles považuje za nejlepší formu tu, v níž se rozhodující vrstvou stávají rolníci a občané střední vrstvy. Výkon úřadu by měl být podmíněn malým majetkovým censem. Za nejlepší mimo jiné i proto, že lidé jsou dost vytížení svou prací a nemají čas na politikaření. Shromáždění lidu jsou řídká a ve společnosti vládne právo.

Druhým typem demokracie je ten, kdy rozhodující je dobrý původ. Třetím typem je pak společnost, kde vládne svoboda všech. V druhé i třetí formě stále vládne zákon.

Čtvrtý typ je pak extrémním typem demokracie, v němž neexistuje vláda zákona, ale rozhoduje svobodná většina, což odporuje ústavnosti.

Jean Jaques Rousseau chápal demokracii doslovně a soudil, že: „Bereme-li výraz demokracie v přísném slova smyslu, pak nikdy pravá demokracie neexistovala a nikdy nebude existovat, protože je proti přirozenému řádu, aby velký počet vládl a malý počet byl ovládán..“ (Rozpravy)

Alexis de Tocqueville, který v 19. století hodnotil americkou demokracii soudil, že demokracie je systémem zastupitelské vlády lidu a formou sociální demokracie. „Naopak demokracie ze své podstaty tyto extrémy průměruje a zmírňuje: žádné přehnané vášně, žádné osobnosti, intenzivní city. Upřednostňovány jsou průměrné charaktery, klid, spořádanost či mírný blahobyt pro všechny.“ (Demokracie v Americe)

John Stuart Mill považoval klasickou demokracii za nejlepší možné zřízení.

Protože:

Právy a zájmy člověka jsou nejlépe hájeny tehdy, když je může hájit sám.

Prosperita společnosti je přímo úměrná počtu osob, které k ní přispívají.

(Cabada-Kubát – Úvod do studie politických věd)

Josef A Schumpeter – naopak klasickou demokracii kritizoval, předpovídal krach kapitalismu, který bude postupně nahrazen socialismem.. Preferoval proto tzv. realistické pojetí demokracie v němž: „Demokratická metoda je takové institucionální uspořádání pro činění politických rozhodnutí, v němž jednotlivci získávají moc rozhodovat v konkurenčním souboji o hlas lidu.“

No a dál už to známe a pamatujeme…… Takový „demokratický centralismus“ např……

Tak kruci, ale kdo je vlastně ten demokrat?

Komentáře