Šukačka

aneb: Co na "malé farmě" zatím netuší....

"Šukačka..." samozřejmě není sprosté slovo( o přímoběžné pilce nemluvím), to by B.Němcová rozhodně nepsala, že" babička šukala po kuchyni", ale starší české slovo, označující stav, kdy pořád intenzivně něco děláte a pořád to není nikde vidět.No a to je můj současný stav.

To že se blíží opravdová zima, signalisovalo už to, když jsem ráno, při rozbřesku vykoukl z okna a zahlédl vzácného bílého  polárního koně, an se, aby nevyhynul, hřeje na prvních paprscích slunce...

Tak jsem objednal kamion slámy, abych měl forotu, než doopravdy napadne sníh.Ten dispečer autodopravy, se kterým jsem mluvil, ten to v tom týdnu, kdy jsem objednával , nestihl, a pak šel na dovolenou.Ten druhý se na to vykašlal a pak to zase asi 4 dny trvalo, než se to povedlo...  přijeli v pátek  dopoledne.

To už ovšem bylo ráno -8°C a můj traktor s letní naftou se bránil, že na ten mráz nepoleze!Sházel jsem to ručně z kamionu, přemluvil ten traktor a jal se uklízet. Ke dveřím do stáje traktorem, vevnitř pak dál ručně... co se nevešlo, tak složit vedle dveří venku. Takhle:

Nakladač se tam nevejde (a jinde je to nepraktické- čím kratší cesta do stáje tím lépe) takže mašinka a ručně.Ani pomocníka jsem nesehnal a nevěřili byste, jaká je zábava sám, při -5°C, dostat ten balík do té horní řady.... šukačka!

No, než se setmělo, tak jsem to měl takhle uložené:

a připravené na zaplachtování....ovšem, ve stáji na mě tou dobou čekala tuna hnoje.Takže jsem to vykydal nastlal čerstvou, ještě zmrzlou slámou a šel si udělat čaj....bohužel nemám takový šípkový, vařený na čtyřech cihlách na dvoře jako ukazovali v televizi, co musí malý farmář mít!Upřímně řečeno, taková věc mě snad ani nikdy nenapadla.

Ale za to mám nastydlá záda a asi pohnuto krční páteří, protože ty balíky jsou čím dál těžší! Před deseti lety ty lisy, které to stáčí, zřejmě nebyly tak výkonné a já to zvedal daleko snáze!!

No a globální oteplování vypuklo naplno, ráno jsem měl -13°C a teď, v poledne, je ještě pořád -4°C. Takže jdu na chvíli pustit koně ven a zase kmitat a zateplovat a šukat po stáji....

A víte co je na tom psychicky nejnáročnější? Když pak přijde návštěva, projde stájí, koně nakrmení, vyčištění pěkně nastláno, sedne si pak ke kamnům na kafe... prostě idylka. A oni, nic zlého netuše (tedy co by se jim mohlo stát) se ptají:

"A co ty tu takhle celé dni děláš??"

PS.

A v pátek ráno jsem ještě musel dojet s Xenií — mojí tříbarevnou kočkou myšilovkou k veterináři, on ji vyšetřil a místo léčení ji rovnou ( kvůli selhání ledvin) utratil...:-((

Takhle my tu žijem....

Komentáře