Wild West

aneb:Jak divoký byl divoký západ?

Petr Kunetka

K úvaze na toto téma mne inspiroval jeden z argumentů proti likvidaci státní moci v oblasti, kde nikdo mimo „fanatických anarchokapitalistů“ o likvidaci neuvažuje — v oblasti veřejné bezpečnosti a soudnictví. Argument je vcelku přesvědčivý — budu-li parafrázovat, „podívejte, jak to vypadalo na Divokém západě, kde státní moc nebyla – lidé se stříleli na potkání, ženy, děti a starci neměli velkou šanci dožít se dalšího dne, obyvatelstvo bylo terorizováno organizovanými bandami. Buďme rádi, že nás stát před tímto chrání.“. V tomto článku nechci domýšlet, co by nastalo dnes po zrušení policie (třeba by lidé začali podezření ze závažných trestných činů jako korupce oznamovat novinářům místo policie). Chci  v tomto článku prozkoumat, zda Divoký západ byl skutečně takovým zločinným hnízdem a zda lidé, které tam nechránila státní moc před zločinci, na tom byli výrazně hůře než my, kteří spokojeně usínáme s vědomím, že policie bdí (opominu ty, kteří moc spokojeně usínat nemohli, protože věděli, že ta policie, která bdí,  se jmenuje Gestapo či NKVD).

Nejdříve trochu náhledu historicky státoprávního (zde prosím o trochu shovívavosti a možná zainspiruji kocoura či někoho dalšího k samostatnému článku). Rozšiřování moci vlády USA probíhalo v zásadě na dobrovolné bázi. Vláda USA pokládala všechna nově získaná a osídlovaná území za svá (proč by ne, většinou je koupila za drahý peníz od jiných států. Indiáni se nepočítají). Federální moc v těchto oblastech zajišťovala pouze armáda a téměř výlučně se jednalo o zajištění územní integrity a bezpečí před vnějšími útočníky či indiány. Za normálních okolností byl dosah státní moci zhruba na dohled od pozorovatelny Fort něco (na toto téma lze nalézt mnoho zajímavé literatury související s osídlováním západu — např. pod heslem Oregon trail). Vládu příliš nezajímalo, co se na takovém území (teritoriu) děje. S rostoucím počtem obyvatel se teritorium změnilo na organizované – to vyžadovalo existenci guvernéra a elementárního právního systému. Následně mohlo teritorium požádat o přijetí do unie. Až změna teritoria na stát znamenala přijetí federálních úřadů a zásad, nicméně na systém místní vlády to nemělo velký vliv. To, co se označuje jako Divoký západ, byla neorganizovaná či organizovaná teritoria.

Jak snad nikoho nepřekvapí, lidé si od určité úrovně osídlení sami vytvořili systém policie a soudnictví. Od toho, který známe my, se zásadně lišil jen ve dvou směrech. Prvním bylo, že soudce i šerif byly volené funkce (někdy byl soudce suplován přímo voliči, viz lynčováni či hornické soudy). Nechci do hloubky rozebírat negativa a pozitiva, pouze uvést jeden faktor – úzkou oboustrannou vazbu mezi obyvateli a mocí. „Support your local sheriff“ – pomáhej svému šerifovi – se bralo vážně. Šerif se mohl spolehnout na to, že v případě potřeby jej podpoří skupina dobrovolníku („posse“), ale podle toho musel s občany jednat. Šerifovi, který by kontroloval lékárničky v sedlových kapsách jezdců, opotřebení podkov či vlastnictví náhradní uzdy by se asi moc dobrovolníků nehlásilo a asi by byl brzo odvolán. Za soudce byl často zvolen ten, kdo město zakládal, investoval do jeho vzniku (města v USA byla většinou zakládána jako korporace za účelem zisku) a měl motivaci k tomu, aby město přitáhlo co nejvíce lidí. Samozřejmě to neznamená, ze konkrétní šerif či soudce nebyli zkorumpovaní či neschopní (soudci obvykle neměli právní vzdělání, byli to lidé volení na základě toho, že byli vážení — otázkou je, zda to, že neměli právní vzdělání, vadilo dosažení spravedlnosti). Druhým rozdílem bylo, že díky nevzdělanosti kovbojů a nedostatku právního vzdělání vůbec bylo zákonů minimum a s neznalostí zákona nebylo mnoho problémů, ač mělo každé městečko zákony vlastní.

Situace, kdy zločin byl nad síly "místních" sil, byly velmi řídké a v zásadě dvojího druhu. Buď se jednalo o problém hrubé síly (lokálně síly banditů přesáhly síly městečka), nebo se jednalo o něco, co nebylo v silách městečka zvládnout bez odborné pomoci (zárodky organizovaného zločinu, potřeba složitých vyšetřovacích metod, zločinec na útěku). První případ býval řešen povoláním armády, druhý případ povoláním soukromých agentur (třeba Pinkerton) či FBI. Pinkerton byl vnímán jako "kvalitnější a dražší" volba a preferovaly jej například důlní společnosti či banky.

Mnohá města na Divokém západě měla velmi striktní pravidla a zákony, obzvláště ohledně zbraní. Vzhledem k tomu, že Divoký Západ byl velmi řídce obydlen a zbraně byly pro lidí nutné k přežití, téměř všichni byli ozbrojeni a nikoho by nenapadlo toto omezovat. Nicméně, při vstupu do mnoha měst bylo povinností zbraně odevzdat šerifovi. Toto opatření nebylo samoúčelné, většinou se lidé přicházeli do města odreagovat a obyvatelé města rádi příslušné odreagování za úplatu poskytli,  ale s výjimkou městského hrobníka preferovali, aby do němoty opilí či na dámskou společnost netrpělivě čekající lidé neměli u sebe střelné zbraně. Jedna z nejslavnějších a nejdivočejších přestřelek („Gunfight at the O.K. corral”) vznikla právě z nerespektování těchto pravidel skupinou honáků.

A nyní přejdu k číslům. Třeba uvedená přestřelka — celkově již 130 let mediálně vděčná záležitost a podklad pro asi deset filmů — měla tři oběti. To by v dnešním New Yorku nestačilo asi ani na první stránku novin. V tom roce již k žádnému dalšímu zabití ve městě nedošlo a se třemi oběťmi se jednalo o nejkrvavější rok v historii města. Následkem této přestřelky byla 14 denní „Jízda Earpovy vendetty“, často uváděná jako přiklad extrémní násilnosti Divokého Západu a selhání soudobé policie. Celkově měla tato vendetta 4 doložené oběti a ačkoliv se spekuluje o dalších, žádný z odhadů nepřesahuje 15 (a pravděpodobně je to pouze záležitost Earpovy vychloubačnosti, obdobně jako v případě Billyho Kida, který má doloženy také jen 4 oběti). To se dá za jeden den stihnout na střední škole ve Stuttgartu a po roce je to zapomenuto. Dokládat na tom extrémní násilnost Německa a totální selhání policie nikoho nenapadne.

Násilných zabití (homicide) v městečkách Abilene, Ellsworth, Wichita, Dodge City a Caldwell (diváci westernů by tato městečka poznat měli, obzvláště Abilene má svou pověst) za období 1870 – 1885 bylo celkově 45. Po odečtení zabitých policisty při výkonu služby zbývá 29. Po přepočtení na 100.000 obyvatel a jeden rok (na základě výsledků sčítání usedlíků v roce 1880, čímž samozřejmě nezapočtu projíždějící kovboje) dostáváme19 zabití na sto tisíc obyvatel a rok. Pan Hollon, autor knihy Frontier Violence: Another Look se pokoušel zohlednit různé faktory a dostává se k číslu 1 zabití na 100000 obyvatel a rok (bohužel jsem knihu nečetl, takže nemohu zprostředkovat jeho výpočet). Současná statistika za celé USA je 6,1 zabití na 100 tis. obyvatel za rok. Tudíž, jestliže přijmeme čísla p. Hollona, tato městečka byla extrémně poklidná, ale i v případě, že budeme vycházet z mého hrubého výpočtu, byla tato městečka na tom mnohem lépe, než například dnešní Baltimore nebo Washington.

Shrnuto, podle čísel, ale i potomků pamětníků byl klasický Divoký západ velmi poklidné a nudné místo, vyplněné každodenní těžkou prací, úsilím uživit sebe a rodinu a něco vybudovat. Drobné problémy typu rvaček v hospodě řešil šerif, který byl jedním z nich, sami si ho na to vybrali a respektovali a mohl se spolehnout, že v případě větších problémů ho podpoří všichni místní — a pouze v mimořádných případech zasahovala povolaná armáda. Organizovaný zločin, ačkoliv v té době ve světě již existoval, se na Divokém západě neuchytil. Maximální organizace byla, když se bandité spojili do větší skupiny na velkou akci. Lze říci, že se jednalo o obdobu šerifova „posse“. Jediné výraznější stopy organizovaného zločinu lze nalézt na západním pobřeží mezi čínskou populací. Ta si jej přivezla z domova a on se velmi rozumně držel mezi svými. Expanze mimo čínskou komunitu jej čekala až ve 20. století.

Opusťme nyní poklidné rurální oblasti a podívejme se na něco zajímavějšího. Zlatokopecká městečka. Našel jsem hodně zajímavých údajů v knize VIOLENCE IN AMERICA: The History of Crime a rád se o ně podělím. Zaměřím se na městečko Bodie (California), pro doplnění občas uvedu i něco z Aurory (Nevada). Tato městečka měla všechny předpoklady k tomu, aby se stala skutečnou oblastí hrůzovlády zločinců.
Nacházejí se v oblasti za pouští Sierra Nevada, v jedné z posledních oblastí, kde se prosadila státní moc (ca 1880). Obě měla v době své největší slávy více než 5000 obyvatel (60. léta pro Auroru, 70./80. pro Bodie) a produkovala zlato a stříbro v ekvivalentu dnešních miliard dolarů. Demografická struktura by i otrlého náčelníka policejní stanice v Bronxu dohnala k úvahám o důchodu. Poměr můžu a žen byl ca 10:1. Většina mužů byla ve věku kolem 30 let, odvážných, podnikavých, prudkých, bezohledných a se sklony k násilí (bylo mezi nimi značné procento válečných veteránů). A ozbrojených. Procento usedlíků bylo mizivé, většina obyvatel se rychle střídala. V Bodie bylo více než 50 barů a nevěstinců a žilo se 24 hodin denně. Národnostní struktura byla podobně výbušná, z 5400 obyvatel Bodie v roce 1880 se 850 narodilo v Irsku, 750 v Kanadě, 550 v Anglii, 350 v Číně, 250 v Německu, atd., atd. Veřejnou bezpečnost v Auroře zabezpečovala  skupina "polepšených" banditů na základě dohody s vedením města, v Bodie několik najatých a špatně placených policistů.
Abych dlouho nenapínal, hrůzovláda zločinu nenastala. V obou městečkách byla sice vysoká míra úmyslných zabití a vražd (homicide), naprostá většina jich však byla v sebeobraně či mezi "willing combatants" (dobrovolnými bojovníky). Ostatní zločinnost prakticky neexistovala. Staří, mladí, ochotní ustoupit, slabí a ženy byli v mnohem větším bezpečí, než v současnosti. Krádeže, vloupání a loupežná přepadení byly velmi zřídkavé i na dobové standardy, znásilnění, bankovní krádeže, rasové násilí a dětská zločinnost byly neznámé. Nyní se podíváme trochu podrobněji na jednotlivé formy zločinu.

Majetková trestná činnost

Míra loupeží v Bodie byla 84 loupeží na 100.000 obyvatel a rok. Současná míra v USA je 225, přičemž větší města dosahují čísla nad 1400. Počet loupeží v Bodie odpovídá tehdejším hodnotám v "civilizovaných" oblastech USA (Boston 86, Salem 48). Nicméně, více než polovina loupeží v Bodie a Auroře byla ve formě přepadení dostavníků. Při nich lupiči velmi důsledně odlišovali a ukradli pouze obsah "státního boxu", přičemž nechali cestující na pokoji (pouze ve dvou případech tomu bylo jinak, v jednom byli lupiči značně podnapilí a v druhém se lupič následně omluvil s tím,.že je nový a neví, jak to chodí). Co se týče loupeží na jednotlivcích, mají jeden významný společný rys — oběti byl prakticky vždy dospělý muž opilý do němoty. Důvodem nebyla efektivní práce policie (ve skutečnosti byli zatčeni pouze dva lupiči, z toho jeden propuštěn na svobodu), ale skutečnost, že okrádání ozbrojených střízlivých jednotlivců bylo značně riskantní podnikání, neslibující dostatečný zisk, aby vyvážil riziko. Ve skutečnosti každý pokus o oloupení jednotlivce (ať byl úspěšný, nebo ne) v místních novinách (bylo jich několik, což také o něčem vypovídá) vyvolal vášnivou diskusi o výhodách vigilantismu, lynčování a potřebě očistit městečko... Oloupení státního dostavníku takovéto emoce nevyvolávalo. Asi není nutné dodávat, že bankovní dostavníky vezoucí zlato byly úplně v bezpečí, protože lidé páchající majetkovou trestnou činnost mají většinou pud sebezáchovy. Lze tedy říci, že střízlivý člověk, dítě, starý člověk či žena byli z hlediska loupeže bezpečnější v Bodie, než v tehdejším Bostonu či Salemu.

Vloupání se vyskytovalo ještě řidčeji. Míra vloupání v Bodie byla 128, soudobý Boston 626 a Salem 389 (dnešní US průměr je 1345, nejhorší města kolem 4000). Důvod opět nebyla efektivní práce policie, ale všeobecná ozbrojenost obyvatel a majitelů obchodů a oslavné články na ty, kteří ubránili svůj majetek se zbraní v ruce (nebo dokonce i bez, např. Harry Bryan vytrhl nůž radobylupiči a zahnal jej na útěk, čímž se dostal prakticky do všech místních novin a jistě k mnoha panákům zdarma).

Krádež byla v tehdejší společnosti vnímána mnohem negativněji, než dnes. Vzhledem k nadmořské výšce a drsným podmínkám v těchto městech byly nejčastěji kradenými komoditami deky a palivové dříví. Překvapivě v Bodie prakticky nedocházelo ke krádeží koní a dobytka, nebyla ukradena žádná kráva (mimo krav ukradených indiány za krátkého období války v Owens valley) a celkově jen 6 koní. I tresty byly mnohem mírnějśí, než naznačuje tradice — za krádež koně dostal jeden zlodej 6 měsíců v městském vězení, druhý rok ve státním. Míra krádeží v Bodie byla 180, v soudobém Bostonu 2990, Salemu 2830. Současná čísla za USA jsou průměr 3000, nejhorší města více než 8000.

Čísla za Auroru jsou tam, kde se dají dohledat či dopočítat, zhruba poloviční, avšak mnohem méně průkazná. Lze jednoznačně říci, že majetková trestná činnost v Bodie i Auroře byla nejen výrazně nižśí, než dnes, ale také viditelně nižší, než v civilizovaných městech tehdejší doby. Příčinou nebyla výkonná policie, v těch několika málo případech, kdy se povedlo zloděje policistům chytit, býval osvobozen. Za hlavní důvod uvedeného stavu se pokládá skutečnost, že většina populace byla ozbrojena a měla hodně zkušeností a málo váhala s použitím zbraně. Za další, avšak těžko vyčíslitelné faktory, se pokládá téměř plná zaměstnanost (avšak s velkými výkyvy ze dne na den), náboženská víra (zde je ale nutné připomenout, že kostely byly postaveny až po 5 letech existence Bodie a z iniciativy žen) a celková atmosféra optimismu v těchto městečkách.

Ženy a zločin

Ženy v Bodie byly velmi zřídka cílem zločinu nebo násilí, a téměř vždy byly cílem zločinu prostitutky. Z 30 útoků muže na ženu byla v 25 případech cílem prostitutka. Ze 17 útoků ženy na ženu byla v 13 případech alespoň jedna účastnice prostitutka. Zatímco "slušné" ženy byly chovány v maximální úctě a násilí proti nim byl krajně zavrženíhodný čin, prostitutky byly ostrakizovány (a to i po smrti, byly pochovávány za plotem hřbitova v Bodie) a trest za násilí proti prostitutce býval významně nižší (nicméně uložen byl). Vypadá to, že (ani v případě prostitutek) nedošlo k žádnému znásilnění. Ačkoliv tento zločin často projde neohlášen a srovnání jsou ošidná, atmosféra v Bodie umožňovala znásilnění ohlásit (podezření ze znásilnění bylo 2x vyšetřováno), nicméně, v obou případech vyšetřování neprokázalo, že by k němu došlo.
Mnoho důkazů nasvědčuje, že "slušné" ženy nebyly v Bodie prakticky nikdy oběťmi zločinu. Grant Smith, který v Bodie nějakou dobu žil, později napsal: "Jedna z pozoruhodných věcí v Bodie... a vlastně v každém hornickém městečku na Západě... byl respekt, který prokazoval i nejhorší padouch slušným ženám. Nevzpomínám, že bych kdy viděl či slyšel o slušné ženě, kterou by urazila nebo jakkoliv obtěžovala některá ze stovek pochybných existencí, kterých byla hornická městečka plná. Bylo to v důsledku úcty, kterou pokleslost cítí ke slušnosti, ale jistě i díky skutečnosti, že opačné chování by bylo následováno velmi náhlým úmrtím." Možná přeháněl, ale pro ilustraci poslouží i rozsudek v Bodie, kdy byl jeden z občanů odsouzen na 30 dnů vězení za klení v přítomnosti dámy. Obávám se, že dnes by to dostalo za mříže polovinu populace (pro zjednodušení předpokádam,že poměr mužů a žen je 1:1).
Ženy v Bodie nespoléhaly jen na ochranu mužů. Je zdokumentováno několik případu, kdy prostitutka či majitelka nevěstince zahnala se zbraní v ruce agresivního či příliš opilého zákazníka. Tato ochota bránit se nebyla doménou jen prostitutek; v jednom z případů, kdy došlo ke sporu ohledně vlastnictví pozemku, žena, přesvědčena o svém nároku na pozemek, z něj vykázala muže. Ten, protože "byl velký chlap a ona jen malá žena" (jak později napsal Bodie Standard) se rozhodl na pozemku ještě chvíli pobýt. To dámu unavilo, bez váhaní tasila revolver a zamířila od boku... Asi není třeba dodávat, že tato výzva úspěšná byla a muž bez váhaní uposlechl.
Lze uzavřít s tím, že ženy v Bodie byly respektovány (i bez specielního úřadu pro genderové otázky) a mohly se cítit mnohem bezpečněji, než v současných USA a stejné bezpečně, jako kdekoliv jinde v soudobých USA. V případě (velmi nepravděpodobného) útoku byly schopny se ubránit. Pro srovnání, míra znásilnění pro Bodie je samozřejmě 0, pro tehdejší Boston a Salem 7,2 respektive 11, 5 a současný průměr USA je 37,5 (nejhorší města více než 200).

Zabití (homicide)
Lze tedy říci, že Bodie a Aurora nebyly hnízdy zločinu, ženy a děti v těchto městech byly v mnohem větším bezpečí, než v dnešních USA. Ovšem, co se týče bojů mezi muži, bylo to extrémně násilné místo. Muži mezi sebou bojovali pěstmi, noži, pistolemi a většinou na život a na smrt. Bojovali o ženy, pozemky, kvůli politice, pořadí u baru či v nevěstinci, ale nejčastěji prostě o to, kdo je větší muž. Muži v těchto bojích byli dobrovolní (spíše nadšení) účastníci. Někteří byli profesionální pistolníci najati hornickými společnostmi, ale většinou se jednalo o horníky, tesaře, dřevorubce, číšníky a podobně. Většinou byli mladí, svobodní, podnikaví a stateční. A opilí.
Míra úmyslných zabití a vražd v Bodie byla 116, v Auroře (pravděpodobně) 64. Vzhledem k rozdílnostem v terminologii a měření nelze zjistit přesná čísla soudobých východních měst (odhaduje se, že ve Filadelfii byla ca 10). Zopakuji tabulku nahoře, současný průměr USA je 6,1, nejhorší města ca 50.
Důvody jsou zřejmé, i když některé z nich trochu paradoxní. Obyvatelé Bodie tam přišli z čistě materiálních pohnutek — najít zlato a zbohatnout. Hodnoty, které uznávali, ale byly všechno možné, jen ne materialistické. Aby mohl být muž zván mužem, musel mít hrdost, čest, odvahu a ochotu bojovat a v boji zemřít (mimochodem, obdobný paradox v opačné podobě lze snadno pozorovat i dnes u mnoha lidi mluvících o vyšších mravních hodnotách). Dalším faktorem byl alkohol — kdokoliv nepil skutečně nadoraz, byl podezřelý a nebyl muž. Alkoholu se konzumovalo takové množství, že když obyvatelé Aurory přišli na chuť eggnogu (něco jako vaječný likér), cena vajec v oblasti se zdvojnásobila. Podobně to vypadalo i v Bodie, pamětník, který v Bodie žil, vzpomíná, že všichni byli neustále opilí.
Vlastnosti, demografická struktura a hodnotový systém obyvatel Bodie a Aurory garantovaly, že budou bojovat. Obrovské množství alkoholu garantovalo, že budou bojovat často. To, že byli ozbrojeni, sice snižovalo jinou zločinnost, ale garantovalo, že boje budou na život a na smrt.
Veřejné mínění tuto skutečnost bez problému přijímalo, diskuse o omezení práva nosit zbraň nikdy nevznikla. Sam Clemens, novinář, který navštívil Bodie napsal o Colt Navy, který tam nosil: "nosil jsem tu věc, protože ji nosili všichni ostatní a abych kvůli tomu, že ji nemám, nebyl terčem podezření a uštěpačných poznámek". Obdobně nebylo veřejné mínění znepokojeno vysokou mírou zabití, protože v drtivé většině případů šlo o dobrovolné účastníky. Místní Daily Free Press napsal v roce 1880: "Doposud nebylo žádné úmyslné zabití, jehož oběť by nebyla důkazem úsloví, že "kdo mečem vládne, mečem zhyne”. Platilo téměř bez výjimky, že ženy, děti, staří lidé a lidé neochotni bojovat nebyli cílem útoku.

Vigilantismus
V několika případech občané Bodie či Aurory usoudili, že je nutné na zabití reagovat mimo legální rámec. Ve všech případech bylo takové zabití bezpochyby zločinem na nevinné oběti, která nedostala šanci se bránit, legální systém v nějakém smyslu selhal a obyvatelé se  uchýlili k vigilantismu. Ve všech případech se komise vigilantů zachovaly v souladu s modelem Richarda Maxwella Browna pro "sociálně konstruktivní" vigilantismus: byl podporován většinou města včetně vedení, zachovával disciplinu a organizaci, rychle a efektivně vyřešil problém, zanechal město ve stabilnějším a uspořádanějším stavu a ve chvíli, kdy s ním byl projeven nesouhlas, byl ukončen. To lze demonstrovat na jednom z případů.
Jednalo se o Thomas Treloara, jenž utrpěl poškození mozku v dole a podezříval svou manželku z nevěry. Nakonec se rozhodl jejího předpokládaného milence (Joseph DeRoche) konfrontovat. Ten jej přesvědčil, že to musí probrat někde jinde. Při chůzi o krok zaostal, vytáhl revolver a zastřelil Treloara ranou zezadu. Byl však zpozorován dvěma svědky. DeRoche byl zatčen, ale unikl z hotelu (kam jej policisté přesunuli z obav z nálady veřejnosti). Zatímco patroly dobrovolníků pročesávaly město, sešel se řádný soud a po pečlivém vyslechnutí 10 svědků včetně 2 přímých po dvou dnech došla porota k  závěru "vinen z připravené úmyslné vraždy". Nálada ve městečku vřela, DeRoche překročil linii — nejednalo se o sebeobranu ani čestný souboj — a policie, již uprchl, jej nebyla schopna dopadnout. Vzhledem k neschopnosti policie vznikla komise Bodie 601, pečlivé organizovaná vojenským způsobem (mnoho obyvatel Bodie byli veteráni), rozdělená do družstev a čet, s voleným velením. Tato začala  spořádaným způsobem velmi důsledné hledání, DeRocheho dopadla nedaleko města a předala policii. V následujících hodinách stovky obyvatel města diskutovaly o osudu DeRocheho. Ve velmi ohnivé debatě zvítězili zastánci názoru, že DeRoche má viset (nad zastánci názoru, že má být přenechán zákonu). Dav se začal pohybovat směrem k věznici, byl však zastaven nejlepším právníkem v Bodie (Patrick Reddy), který dav přesvědčil, aby neudělal nic neuváženého a umožnil výslech DeRocheho. Výslech potvrdil vše, co bylo řečeno dříve a Bodie 601 po "dlouhé a vášnivé debatě" rozhodla o okamžitém oběšení. Příslušníci Bodie 601 napochodovali ve vojenském útvaru k věznici a šerif neměl jinou možnost než DeRocheho vydat. Bodie 601 jej oběsila na stejném místě, kde zastřelil Treloara. Po dvou dnech proběhl soud ohledně úmrtí DeRocheho, který byl velmi rychle ukončen verdiktem viník neznámý. Celá epizoda vzbudila jak v Bodie, tak v okolí velmi rozporné reakce od nelíčeného obdivu po rozpaky a nesouhlas  a Bodie 601 byla následně rozpuštěna.
Obecně řečeno, kvalita obhajoby byla obvykle o několik tříd výše, než kvalita obžaloby. Kromě všeobecně vyšší kvality a všech výhod, které obhajoba (oprávněně) má, zde byla jedna výhoda navíc, a to nestabilní obyvatelstvo. Toho využil již uvedeny Patrick Reddy při obhajobě Sama Chunga (který vypadal vinen bez sebemenší pochyby), kdy při prvním soudu přesvědčil některé z porotců, že Chung nemusí být vinen, podobně uspěl i při druhém soudu a ke třetímu soudu se již nepovedlo přivolat většinu svědků, kteří se mezitím rozprchli po světě. Chung byl uznán nevinným.

Zločin, spravedlnost a menšiny
Případ Sama Chunga zároveň dokazuje, že právní systém se k Číňanům choval stejně, jako k ostatním obyvatelům. Podobné lze demonstrovat i na Mexičanech a dalších národnostech. V archivech jsou případy, kdy porota složená výhradně z bělochů uvěřila spíše svědectví Číňana než bělocha, či případ, kdy Mexičan podezřelý z vraždy bělocha nakonec nebyl ani zatčen, ani obviněn. Nejlepší obhájci bez problémů obhajovali Mexičany a Číňany (když si to klienti mohli dovolit). Za podobné zločiny dostávali příslušníci menšin podobné tresty. Zločiny proti Číňanům a Mexičanům byly trestány stejnými sazbami, jako proti bělochům. Avšak obzvláště Číňané se dle zvyku z domovské země spíše obraceli na tajné společnosti a odmítali spolupracovat s úřady (což do jisté míry trvá dodnes).
Zločinnost Číňanů a Mexičanů se neodlišovala od zločinnosti ostatních, lišila se pouze struktura. Číňané spáchali "nadprůměrně" krádeží, nelegálního prodeje alkoholu indiánům a útoků na ženy, Mexičané nadprůměrný počet krádeži koní a prodeje alkoholu indiánům.
Neexistovalo žádné organizované násilí proti národnostním menšinám, a kdyby ano, tyto by nebyly bezbranné. Byli vyzbrojeni a neváhali zbraně použít, ačkoliv je používali hlavně mezi sebou. Jednoho horkého letního večera vypukla v Bodie v Chinatownu těžka přestřelka a trvalo více než hodinu, než se policii povedlo ji zastavit. Bylo vystřeleno několik stovek výstřelů a zabit alespoň jeden Číňan, několik dalších vážně zraněno (předpokládá se, že několik mrtvých se podařilo ukrýt). Jednalo se pravděpodobně o souboj tongů, nicméně, ačkoliv bylo zatčeno 30 podezřelých, byli postupně propuštěni pro nedostatek důkazů. Žádný Číňan nebyl ochoten vypovídat.

Zločinnost mladistvých
Nejen, že Aurora a Bodie nepoznaly rasově motivovaný zločin, nepoznaly ani závažnou trestnou činnost mladistvých. V Bodie žilo několik desítek chlapců teenagerů a většina z nich následovala vzor starších. To znamenalo kouření (tabák či občas opium), alkohol, hazardní hry a samozřejmě nošení zbraní. Ale kromě drobných výstřelků a dětských krádeží se drželi mimo problémy. Bodie dokonce mělo svůj dětský gang, jehož činnost zahrnovala pokřikování vulgarismů po kolemjdoucích a hraní karetních her o peníze. Samozřejmě v Bodie fungovala i škola.
Oproti tomu v současných USA teenageři páchají 14 procent vražd, 18 procent znásilnění a 27 procent loupeží. V Los Angeles mají dětské gangy na svědomí 20 procent vražd. Kevin Rogers, který pracuje pro losangeleskou policii 15 let, tvrdí, že dětské gangy střílí oběti "pro zábavu" a také poznamenává, že až na jednu výjimku byly oběti bezbranné a zabity ze zálohy. Patrick Conolly, šéf policie v Los Angeleském campusu, tvrdi, že v poslední době na území kampusu proniká stále více členů dětských gangů, kteří hledají "snadné cíle" pro znásilnění a loupení. Zároveň děkuje policii, že situaci drží jakž takž pod kontrolou.
Zde Bodie a dnešní USA srovnat nelze. Zabíjení pro zábavu a hledání snadných obětí pro znásilnění a krádež nebylo myslitelné.

Závěr
Stát rozhodl a stále potvrzuje, že občan se nemá bránit sám, že jej ubrání on. Úkolem občana je pouze za tuto ochranu platit, což dělám a dávám státu ca polovinu příjmu. Zajímalo by mne, zda by šlo za tu polovinu nějak zařídit, aby to zde fungovalo alespoň zhruba tak nějak, jak to fungovalo v "hnízdech zločinu" na Divokém Západě.  Slibuji, ze ten Colt Navy si koupím za vlastní.

Komentáře