Aktualita: K PRÁVU NA STÁVKU

Pavel Hasenkopf

Odbory slíbily stávku v dopravě a blokády proti vládním reformám, Ministerstvo financí požádalo o zákaz stávky, soud mu (prozatím) vyhověl předběžným opatřením. Odbory ustoupily, tím fakticky způsobily, že stát se už dál soudu na nic ptát nebude, předběžné opatření z hlediska vlády splnilo svůj účel.

Podle mého se tady od samého počátku děje jedna základní výkladová chyba:
TOTO VŮBEC NENÍ STÁVKA.

Ale popořádku.

V Listině základních práv a svobod se v čl. 27 odst. 4 píše:

"Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem; ..."

(Předesílám, že právo na stávku není žádné "přirozené" právo typu práva na život či na osobní svobodu, je to vydupané sociální právo mající smysl jen v určitém politickém kontextu; ale to jen na okraj.)

Jsou 2 možné výklady z hlediska Listiny:

- Listina dovoluje stávku za podmínek stanovených zákonem, současně je i zaručuje. Ono zaručení práva na stávku podle mého vylučuje ten výklad, že "stávka není dovolena, pokud pro ni zákon nestanoví bližší podmínky". O tom, myslím, není spor, stav, kdy by české zákony nedovolovaly stávku, by šel proti čl. 27.

- Je proto možný jen výklad číslo 2, totiž že pokud zákon nestanoví bližší podmínky výkonu práva na stávku, platí, že dovoleno je vše, co není zakázáno.

Jenže:
My přece zákon stanovící podmínky pro stávku máme — je jím zákon o kolektivním vyjednávání. Stav, kdy máme právo na stávku zaručené Listinou a současně zákon o kolektivním vyjednávání stanoví podmínky pro stávku mi umožňuje další dva výklady (které se ovšem navzájem vylučují, jak už to tak bývá):

- První výklad je ten, že zákon stanoví takové podmínky pro výkon práva na stávku, že stávku připouští jen pro účely kolektivního vyjednávání. Lze protiargumentovat, že to by ale bylo omezení práva na stávku. Na to odpovím, že omezení je přece vlastní podstatou jakékoli "podmínky".

- Druhý výklad je ten, že zákon tedy stanoví podmínky jen pro stávku pro účely kolektivního vyjednávání, tudíž stávka pro jiné účely zůstává "neupravena", či přesněji dovolena, protože co není zakázáno, je dovoleno. Pokud namítnu, že je tento výklad účelový, budu umlčen poznámkou, že zákon o kolektivním vyjednávání definuje stávku výlučně "pro účely tohoto zákona".

Líbí se mi druhý výklad, nicméně jsem zjevně v menšině.

Tvrdím ale, že celá tato úvaha je správná, ale na špatném místě. Jedeme sice správně do Pardubic, ale měli jsme jet do Liberce ... tvrdím, že vláda udělala chybu, už když přistoupila na to, že to, co odbory chystají, je stávkou. To, co odbory chystají, totiž nemá se stávkou nic společného. Jen se tomu tak říká, snad z marketingových důvodů. Když budu o své kočce tvrdit, že je pes, nepřestane proto být kočkou. Stejně se to má s pondělní/čtvrteční "stávkou" v dopravě. Vysvětlím.

Zákon skutečně definuje stávku výlučně pro účely zákona o kolektivním vyjednávání (dík za nahrávku ...). Důkazem opaku (a contrario) pak musí platit, že pro jiné účely stávka zůstává zákonem nedefinována, a zůstává proto předmětem výkladu, co se vlastně rozumí stávkou v kontextu čl. 27 Listiny. To je pole málo orané. Tvrdím, že stávkovat lze:

a) jen proti tomu, kdo mne zaměstnává;
b) jen v mezích zákona.

ad a) Proti vládě tedy mohou stávkovat jen vládní zaměstnanci (socialismus, kdy vláda fakticky byla zaměstnavatelem všech, už skončil, tedy alespoň se to tak říká).

ad b)  Tato stávka není v mezích zákona, ale za prosazení určitého zákona.

Jinými slovy, je to "stávka" výsostně politická. Jenže k prosazování politických práv jsou určena právo volební, právo petiční, právo sdružovací a právo shromažďovací, popř. právo na odpor. Právo na stávku je právo sociální, nikoli právo politické. Proto je také zařazeno nikoli mezi politická práva upravená v hlavě druhé Listiny, ale mezi sociální, hospodářská a kulturní práva zařazená v hlavě čtvrté Listiny základních práv a svobod.

Sečteno a podtrženo, akce odborů vůbec nespadá pod článek 27 Listiny; kam vlastně spadá, toť otázka.

a zde je PÁR POZNÁMEK K VČEREJŠÍ TZV. STÁVCE

Komentáře